Tragedie obchodníka

Údaje o textu
Titulek:	Tragedie obchodníka
Autor:	Jaroslav Hašek
Zdroj:	Humoristické listy, roč. 55, č. 21. str. 242 Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	10. 05. 1912
Licence:	PD old 70

Každý občan alespoň jednou ve svém životě snažil se oklamat berní úřad. V berním úřadě jsou totiž dravci, kteří číhají za tištěnými haldami formulářů a dotazníků na svou kořist s vytrvalostí mucholapky, která vypadá zcela nevinně, ale na konec ubohou mouchu spolkne. Zprvu zahrne vás berní úřad velmi laskavými dotazy. Dostanete formuláře, kde píšou vám z úřadu „Vaše Blahorodí“. V takřka úpěnlivé prosbě vás žádají, abyste byl tak laskav a vyplnil, kolik máte příjmů, jaké máte jmění, máte-li domy, chlévy, dobytek, automobily, aeroplany, balony, zda-li si utíráte nos šátky batistovými nebo plátěnými. Ptají se, nosí-li váš dědeček v uších zlaté náušnice a ptají se vůbec na vaše nejintimnější záležitosti.

Druhý přípis je již horší. Neříkají vám již „Vaše blahorodí,“ nýbrž „Velectěný pane“ a ptají se, máte-li stodolu.

Když i tento přípis ignorujete, dostanete třetí přípis, kde vás titulují „Ctěný pane“ a vyhrožují vám pokutami, v případě nedobytnosti vězením a po čtvrtém přípise, kde vás titulují jen „stranou,“ vás vedou do kriminálu.

Odpovíte-li, nevěří vám ani jedno slovo, mají v pochybnosti i prohlášení ubohého metaře, který ujišťuje, že „následující údaje a vysvětlivky učinil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí,“ který ujišťuje, že nemá ani stodolu, ani velkostatek, ani automobil, ani toho dědečka se zlatými náušnicemi, napíšou mu jednoduše „že zde nejsou okolnosti, které by odůvodňovaly, aby mu byla berní sazba podle § 173 snížena nebo podle § 184 zcela prominuta.“

Tím hůře však pro toho, kdo má nějaké jmění. To na sobě smutně zkusil zámožný velkoobchodník Sychrava. Jednoho dne dostal přípis od berního úřadu „že při zkoumání přiznání jeho přiznání k osobní dani z příjmu na berní rok 1912 vznikly určité pochybnosti vzhledem ku poměrně nízko přiznanému příjmu. Odpovídá-li udaný příjem pravdě?“ Nešťastníku napadlo, že může berní úřad oklamati vypočítáním strašlivých tragedií a nehod obchodních, kterými jeho příjmy byly domněle zdecimovány. Nežli napsal na archu papíru první vysvětlivky, potil se strašlivě, ale pak to šlo hladce. Psal: „Slavnému bernímu úřadu v Praze II. Dovolím si učiniti některá objasnění, aby bylo zřejmo, že mé příjmy nejsou tak ohromné, nemohu platit předepsanou mně daň z příjmu, poněvadž: l. Podnikl jsem velkou cestu pro zábavu po moři Egejském, kde u jednoho malého ostrůvku ztroskotala se loď a než jsem mohl zachránit cenné papíry, loď se potopila a já byl zachráněn několika námořníky. Slíbil jsem jim odměnu deseti tisíc korun. Obávaje se, že by peníze ony přišly do špatných rukou mezi lupiči řeckými, odjel jsem po druhé, abych statečným námořníkům odměnu vyplatil a vybral si tentokrát, maje strach z mořských bouří, cestu vlakem směr: Praha-Vídeň-Budapešť-Solůň a dolů přes Thessalii. U zastávky Čebraku byl železniční most vyhozen do povětří povstaleckou tlupou řeckou a já upadl do zajetí Komitů. Obrali mne nejen o těch deset tisíc korun, ale odvlékli mne do hor a rodina moje zaplatila jim výkupné dalších deset tisíc korun.“

Zamnul si spokojeně ruce a řekl: „Co pak bych jim ještě napsal, aby mi věřili?“

„2. Byl jsem oklamán neznámým mně agentem s budíčky. Domnívaje se, že učiním výborný obchod, koupil jsem 18.872 budíčků a když jsem je přijal, shledal jsem, že chybějí v nich kolečka. Dal jsem za každý l K 70 h a proto, že jsem je jen s velikou ztrátou prodával, ztratil jsem kolem 9000 korun, čili přibližně 9820 K.“

Zamyslil se a řekl pro sebe: „Ten chlap mne podvedl.“ Pokračuje:

„3. Mám velmi četnou rodinu, čítající čtrnáct kusů. Bydleli jsme v domě velice nezdravém, kde byl veliký průvan a nosili jsme stále bavlnku v uších.

Nešťastnou náhodou byla nám však místo obyčejné bavlny prodána bavlna třaskavá — a tu se stalo, že když na velké zábavní cestě do Švédska navštívili jsme velkou bibliotéku v Upsale — bouchly průvanem dvéře. Účinek byl strašný! Detonací dveří přivedeni k explosi dva členové rodiny a to syn Jan a dcera Marie. Kromě nich vyletěla do povětří celá knihovna a já po dlouhém smlouvání musil zaplatiti škodu 90.000 korun. Převezení obou mrtvol na olšanské hřbitovy stálo rovněž hezké peníze, které však nesrazím, neboť jsem konal jen svoji povinnost.“

V jeho očích objevily se slzy. Zvolal „ubohé děti, jak jsou hodné! — na těch jsem se přece jen dočkal radosti“ — a psal dále:

„4. Ztratil jsem zlaté hodinky v ceně 100 korun.

5. Objednal jsem si z Ceylonu náklad kávy. O lodi dosud nikdo neví, čímž jsem ztratil 4000 korun.

6. Můj účetní nesl do banky peníze a to 7201 korun. Také se o něm neví — —“

„A teď si to přečtem,“ řekl spokojeně, „a spočítáme to!“

Zpočátku klidná jeho tvář brala na sebe čím dál tím žalostnější výraz a když se dopočítal ztráty 240.000 korun byl bledý jako mrtvola, dal se do pláče a vypotácel se ze dveří.

Co dále následovalo bylo sensační událostí, o které se mluvilo po celé Praze. Velkoobchodník Sychrava byl za dvě hodiny na to zatčen, když žebral u kostela sv. Štěpána. Když ho odváděli, volal do davu, který provázel zatčeného, srdcelomně: „Já jsem, pánové, na mizině!“