Taktika půlkaře

Údaje o textu
Titulek:	Taktika půlkaře
Autor:	Evžen Rošický
Zdroj:	Miloval život a boj, s. 65–66
Vydáno:	23. a 25. června 1938
Licence:	PD old 70

Půlka je trať, která na taktickou vyspělost závodníka klade největší požadavky.

Je dosti dlouhá, aby se neběžela v drahách, ale ne tak dlouhá, aby v ní probíhaly klidné momenty, jako na příklad v patnáctistovce. Tam a ve všech delších tratích může závodník v konci napravit špatnou posici z první polovice závodu – ne tak v půlce. Tam může být dobrý závodník poražen slabšími soupeři jen díky tomu, že v jediném okamžiku nedal pozor a nechal se zatlačit dozadu nebo zavřít. A velkou ironií je, že půlka, tak jak se běhá dnes, je tratí, ve které, zvláště při velkém počtu soupeřů, se dostane matematický jistě aspoň třetina závodníků do ztracené posice.

Co nazýváme takovou „ztracenou posicí“? Je to, když závodník je celým hloučkem soupeřů zavřen k mantinelu tak, že je zpředu i se strany obklopen jinými běžci. V takovém okamžiku se stane bezmocným, musí běžet tak, jak to diktují ostatní běžci. Skončí to tím, že celé pole závodníka předběhne a dohánět pak 10 nebo i 15 m na špici je zoufalá věc.

Podle toho by vypadalo, že nejlepší místo je v čele pole; ale není tomu tak. Závodník na špici vede pole, to znamená, že ztrácí více energie než ostatní a je také středem útoků všech ostatních. Chce-li si udržet své místo, musí odrážet nástupy soupeřů. Zatím co oni si úlohu útočníka rozdělují, vedoucí závodník musí sám paralysovat třeba pětkrát pět útoků pěti různých závodníků.

Nejlepší posice v závodě je na druhém nebo třetím místě, vně, za a po levém boku vedoucích. Odtud běžec kontroluje celý závod, je veden a před sebou má volno, to znamená, že v případě nutnosti může jít kdykoliv dopředu.

V půlce platí příkaz vždy mít před sebou volno, aby se mohl nasadit spurt. Znamená to pravidelné obíhání v zatáčce, ale tato ztráta ztrácí význam při srovnání s risikem uzavření.