Tajemné dálky/Žeh bílý světla…
Tajemné dálky Otokar Březina | ||
Mrtvé mládí | Žeh bílý světla… | Přátelství duší |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Žeh bílý světla… |
Autor: | Otokar Březina |
Zdroj: | BŘEZINA, Otokar. Tajemné dálky. Praha: Moderní revue, 1895. s. 10. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Žeh bílý světla v lampě duše mé jsi stáh,
že v agonii rudé krvácí do šera.
Pod zvlhlými klenbami dní jdu v myšlénkách,
jak chodbami opuštěného kláštera,
kde o fresky stěn tříští se vlny soumraku
a zapomenuté legendy v zčernalých rámech se tmí,
jak okna prolomená v staletí zázraků
do zasmušilých horizontů Tajemství.
A v kouřících dálkách, kde zsinalé mlhy se strou
nad arkýře paláců a v boulevardů ruch,
vítězný život zmítá se a kypí vířící hrou
v bizzarních pěnách vášní a síly a tuh;
žen ohnivé pohledy jiskrami prší do žádostí těl,
spálená síla nervů pod lebkami tlí,
a v tisících illusích jásot a úzkosť a žel
třese se na napjatých strunách Tajemství.
Žeh bílý světla v lampě mé duše jsi stáh,
že v agonii rudé krvácí do šera.
Pod zvlhlými klenbami dní jdu v myšlénkách
jak v kvílících melancholiích večera,
a naslouchám hodinám Veliké Noci, bijícím tmou,
až s věží věčného Města v kovových slzách se schví
jak matutinum andělů v čekající duši mou
ráz hodiny mé poslední, angelus Tajemství.