T.G.M./Pravda a pohádka

Údaje o textu
Titulek:	Pravda a pohádka
Autor:	Rudolf Těsnohlídek
Zdroj:	ČAPEK, Jan Blahoslav et al. Jan B. Čapek, Viktor Dyk, Josef Hora, Josef Kopta, Petr Křička, J.S. Machar, Rudolf Medek, St. K. Neumann, Ant. Sova, Lad. Stehlík, Fráňa Šrámek, Rudolf Těsnohlídek, Karel Toman oslavují T.G.M: verše. Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	V Praze: Klub nakladatelů Kmen, 1936
Licence:	PD old 70

Chceme si vyprávěti o svátku
národní českou pohádku.

Byl jednou v méstě moravském
dům malý, chudičký
a v jeho jizbě sešly se
tři sestry sudičky.

Šlo jaro v patách za nimi,
den byl jak dnešní as,
nad kolébkou se sklonily
a první pravil hlas:

»Je moudrost nejbohatší dar,
ten já mu, sestry, dám,
bud, velkým, dítě, učencem,
měj lásku ku vědám!«

Šlo jaro v patách za nimi,
ač chladné byly dni.
Ted nad kolébkou promlouvá
sudička prostřední:

»Moudrostí byl jsi obdařen,
co sudba má ti dá?
Bud velkým, dítě, hrdinou,
bud chloubou národa!«

Šlo jaro v patách za nimi,
a jizba chudičká
se rozjasní, když hovoří
nejstarší sudička:

• Je plno květů na lukách,
  

bud milý jako květ,
led smrti prolom láskou svou
a mírem oblaž svět!«

Tak sudičky tři věštily,
den byl jak dnešní as,
minula zima ledová,
je opět jarní čas.

Náš celý domov svátek má,
snad závidí nám svět,
že vodu živou našli jsme
a zlatý štěstí květ.

Rádi, tak rádi, tatíčku,
dnes bychom u tebe stáli,
zdraví a štěstí, vše nejlepší
z duše své tobě přáli.

Končí-li každá pohádka,
když nejmilejší bývá,
kéž by ta tvá a národní,
kéž by ta věčná byla!

(Z chystané knihy Básně)