T.G.M./Na uvítanou (Dyk)

Údaje o textu
Titulek:	Na uvítanou (Dyk)
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	ČAPEK, Jan Blahoslav et al. Jan B. Čapek, Viktor Dyk, Josef Hora, Josef Kopta, Petr Křička, J.S. Machar, Rudolf Medek, St. K. Neumann, Ant. Sova, Lad. Stehlík, Fráňa Šrámek, Rudolf Těsnohlídek, Karel Toman oslavují T.G.M: verše. Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	V Praze: Klub nakladatelů Kmen, 1936
Licence:	PD old 70

Před čtyřmi roky v prosincový den
z Čech vyšel v dálku poutník zamyšlen.
Čas byl to bouří a v něm vše je prosté:
kdo malý, klesá, kdo je velký, roste.

A jeho tvář jsme zřeli naposled,
sčítali s bázní počet jeho let,
své horké čelo tiskli na sklo chladné
a šeptali si v hrůze: »Což když padne?«

A poutník zašel, zašel v modrou dál
a přišel žal a rmut a rmut a žal.
My v plískanice hleděli a deště
a tázali se tiše: »Živ-li ještě?«

A měřili jsme z teskné otčiny
úklady vrahů, moře hlubiny
a nemyslíce na svůj vlastní osud
my ptali jsme se pouze: »Živ-li dosud?«

My směli padnout, směli umírat,
druh nastoupí zas do prořídlých řad.
S jediným živým živ byl národ celý;
nedojde, chápal, poutník nedojde-li.

Leč on byl živ, oh, on byl vskutku živ.
A tak byl živ, že mohl provést div:
přes hory, doly slyšán je hlas jeho
a na očích jsme měli vzdáleného.

A on byl živ a tak svým dílem mlád,
že nezaváhal ani jedenkrát.
A tak byl mlád, že vykonal svou práci
a v svobodnou se domovinu vrací.

Po čtyřech letech v prosincový den
se vrací tak, jak vyšel, zamyšlen.
A zas vše jasno, jak dřív jasno bylo:
kdo dílo koná, dokoná své dílo.

Vrací se v šťastnou, v svobodnou svou zem,
teprve dnes je domov domovem:
chybělo cosi, dokud s námi nebyl.
Kdes v přítmí satan číhal a se šklebil.

Teprve dneska uvěřiti lze,
dnes teprv setřem stopu po slze,
Teprve dnes je radost dokonalá,
když také jeho radostí se stala.

(Z knihy Podél cesty)