Těžká hodina/Čepobití

Těžká hodina Jiří Wolker
Slepí muzikanti	Čepobití	Tvář za sklem

Údaje o textu
Titulek:	Čepobití
Autor:	Jiří Wolker
Zdroj:	JIŘÍ WOLKER. Těžká hodina. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1957. Květy české poezie, sv. 50. s. 18-19. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Trubači troubili čepobití
v kasárnách za městem,
já se svoji milou ležel jsem
na bílé posteli.

Na bílé posteli v pokoji,
dnes už nikdo se milovat nebojí,
zatím co za oknem v černé ulici
krvácí
zamilovaní vojáci,
do srdce střelení polnicí,
ranění příkazem táhlého čepobití.

Řek bys, že války tu není,
a přece je to volání k boji největší a každodenní,
když se musíš se svou láskou rozloučiti,
vojáku,
ať kvete ti u mozolných prsů nebo ve zraku
služek, šiček, holek z fabriky,
milenek.

Na kasárenském dvoře
dva trubači stojí,
všechny muže volají k boji
a já také mužem jsem.
Od tvých prsů a očí musím odejíti
na rozkaz velkého čepobití.

Odešel jsem od tebe,
sladká milenko,
vracím se k tobě,
ženo člověka.
Ty jiná jsi a já jsem jinačí,
zcela jinak se budeme milovati.
Podoben vojáku trubači
na ústa si tě položím jako kovovou polnici,
z lásky a tónů vystavím do polí silnici
běžící světem na všechny strany,
aby vojáci, služky, mládenci a panny,
všichni, kdo se rádi mají a jsou rozloučeni,
po naší silnici mohli si naproti jíti
dle srdce svého.