Stud (Dyk)/Epilog
| Stud Viktor Dyk | ||
| XI | Epilog | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Epilog |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Zdroj: | DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 5-40. |
| Vydáno: | 1900 |
| Licence: |  PD old 70 |
Kterési dusivé a mlživé listopadové noci cestou domů jsem spatřil u staroměstských mlýnů ohyzdnou a šerednou myš běžet po chodníku a mizet za mříží, která kryje otvor do sklepa. Tam se zastavila, ta šeredná. Byl to patrně její obvyklý úkryt. Nepohnula se, ani když jsem namířil deštníkem na její ohon. Teprve když jsem se jí dotkl, zmizela v hloubce.
Nevím, jakou asociací vyvolala tato myš — přece zcela rozdílná svými znaky, jež by určil přírodopisec — vzpomínku na noc mých chlapeckých let. Kdysi v létě o prázdninách hryzla myš v skříni pokoje, kde jsem spal, v skříni, v níž ležely staré ročníky Gartenlaube a taková ušlechtilá lektura. Měla tajné sympatie k romanciérkám německým… Ale já kvůli ní nespal. Převaloval jsem se marně, marně kladl ruku na čelo… neusnul jsem.
Byl to nepříjemný zvuk za nočního ticha, který vydávala. Byl tak vytrvalý, že překonával veškerou mou únavu.
Uvažuji-li nyní dobře, mám s touto myší něco společného, ony zvuky disharmonické a tvrdé, které ruší noční klid, nebo aspoň bych si přál, aby rušily… ono usilovné hlodání věcí ctihodných. To by byla moje touha: Nechť dobří lidé — jak mnoho jich je odhodláno spát, a tolik příčin je, abychom bděli! — se převalují na ložích, urovnávají podušky, uklidňují se svými sofismaty… ať stále zní ten zvuk disharmonický a buřičsky hrdý, signál téměř bojovný, kdyby to vše nebylo tak pokojné. Noc — žijeme v ní přece? — nabývá zvláštní ilustrace těmi disharmonickými zvuky; nechť vzrušíme poklid jejich tučných svědomí! Nebudou k nám příliš laskaví. Co může žádat takový alarmující hlas?! Oh, mít sílu k tomu alarmování!
Skutečně, takový šedivý tvor, který hlodá i v nočním tichu, měl — pamatuji-li se — velmi často osud ponurý. Čtyři úzké stěny pasti, jimiž možno dívat se ven, čekání, zda se jitro rozšeří, a vezmeme-li to reálně, škopek vody a konec. V sentimentálních chvílích bývalo mi líto toho šedivého tvora. Ale patrně je nutné, aby jedni spali a druzí hlodali…
Tanulo mi na mysli… tak začínají mnohdy úvody knih; nuže, něco, co zde formuluji snad nepřesně, tanulo mi na mysli při celé mé práci. Lidé byli ochotní tomu nerozumět… závidím často lidem jejich dobrý spánek!