Strom bolesti/Slzy

Strom bolesti František Xaver Šalda
Předjaří	Slzy	Velká noc

Údaje o textu
Titulek:	Slzy
Autor:	František Xaver Šalda
Zdroj:	Strom bolesti: Cyklus básní z roku 1920. V Praze. Nakladatel: Ot. Štorch-Marien, 1920. S. 16-17. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jsou slzy, které pláče nad bratrem brat
    a žena nad mužem,
    když za vlast chystají se ke krvavým obětem.
    A světec v zraku slzy má, z ekstase
    kdy do života vrací se a na zemi
    ho tíha těla zas již váže kamenem.

Jsou slzy soucitu a lásky, pokory; v odraze
    ty nesou čin a víru, krásu, jež je prolily.
    Jsou slzy světa nad bídou a jiné mučedníku k úlevě
    a jiné posléz, nejčistší, tož slzy radosti.
    jež díkem životu duch zaplakal i v muce spanilý.

Ty všecky znají andělé a jimi světce světec pohostí
    za branou života: ty jsou chléb milosti.

A jiné cherubini pletou Bohu do věnce
    a jiné posléz vesmír množí o hvězdu neb o slunce.

Než jsou též slzy jiné, slzy marnosti.

A ty stín pláče za stínem,
    po břehu chodě podsvětním a málo hostinném,
    kde písek neplodný a něco hořkých trav;
    u něho moře bolestí řve z temných par
    a před tebou stře horečně svůj pustý var,
    jenž marně čeká na rozdnění
    a vyhránění v tvar.

A ty jsou také prázdný stín
    a kalný odlesk čehosi, co nebylo a přec snad mohlo být,
    co zhaslo dřív, než rozžalo se v svit.
    Ty jsou jen krůpěj zbytečná do vodné záplavy,
    do kalné světa povodně,
    vylhané vnitř i vně.

Ty jsou jen pokrytecký rubáš mlhavý,
    v nějž halíš tělo, jež jsi zavraždil,
    a který studí víc než sama nahota.
    Ty jsou jen marný trud a ďáblova robota:
    jen vodou rozředěná sůl,
    půl zbytečnost, rouhání půl
    a celé zatracení.