Strhněte tu zeď!
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Strhněte tu zeď! |
| Podtitulek: | Projev Ronalda Reagana v Berlíně 12. června 1987 |
| Autor: | Ronald Reagan |
| Původní titulek: | Tear down this wall! |
| Zdroj: | History Place : Great Speeches Collection |
| Vydáno: | 12.06.1987 |
| Licence: |  PD US |
| Překlad: | Miroslav Langer |
| Licence překlad: |  CC BY 3.0 |
 Související články ve Wikipedii:Berlínská zeď |
|
Kancléři Kohle, primátore Diepgene, dámy a pánové: Před 24 lety prezident John F. Kennedy navštívil Berlín, hovořil k lidu tohoto města a světa u radnice. Od té doby dva další prezidenti, každý samostatně, přijeli do Berlína. A dnes já sám jsem na své druhé návštěvě ve vašem městě.
Přijíždíme do Berlína, my američtí prezidenti, protože je to naše povinnost mluvit na tomto místě o svobodě. Ale musím přiznat, že nás sem táhnou i jiné věci: vnímání historie tohoto města, více než o 500 let staršího než náš vlastní národ; krása Grunewaldu a Tiergarten; a především vaše odvaha a odhodlání. Možná skladatel Paul Lincke o amerických prezidentech něco pochopil. Vidíte, jako mnoho prezidentů přede mnou přijíždím dnes, protože kamkoli jedu a cokoli dělám: Ich hab noch einen Koffer in Berlin.[red 1]
Naše dnešní setkání se vysílá po západní Evropě a Severní Americe. Myslím, že se na něj dívají a poslouchají ho také na Východě. K těm, kteří poslouchají ve východní Evropě, zvláštní vzkaz: I když nemohu být s vámi, mířím na vás své poznámky stejně jistě jako k těm, kteří stojí tady přede mnou. Proto se k vám přidávám, stejně jako se přidávám ke svým krajanům na Západě, v této pevné, neměnné víře: Es gibt nur ein Berlin.[red 2]
Za mnou stojí zeď, která obklopuje svobodné sektory tohoto města, část rozsáhlého systému bariér, které dělí celý evropský kontinent. Od Baltu jižně tyhle bariéry protínají Německo šrámem ostnatých drátů, betonu, psích výběhů a strážních věží. Dále na jih možná nejsou žádné viditelné jasné zdi. Ale jsou tam ozbrojené stráže a kontrolní body a jsou to samé: stejná omezení práva na cestování, stejný nástroj ovládání obyčejných mužů a žen vůlí totalitárního státu. Ale tady v Berlíně se zeď objevuje nejjasněji: Tady protíná vaše město, kde novinářské fotografie a televizní obrazovky zaznamenaly toto brutální rozdělení kontinentu podle vůle světa. Když stojí před Braniborskou branou, je každý člověk Němec oddělený od svého krajana. Každý člověk je Berlíňan, nucený dívat se na jizvu.
Prezident von Weizsäcker řekl: „Německá otázka je otevřená, dokud je zavřená Braniborská brána.“ Dnes já říkám: Dokud je brána zavřená, dokud tato zeď může stát, není otevřená jen německá otázka, ale i otázka svobody celého lidstva. Ale já jsem nepřijel naříkat. Protože vidím v Berlínu vzkaz naděje, i když ve stínu této zdi, vzkaz triumfu.
Na jaře roku 1945 obyvatelé Berlína vystoupili z protiletadlových krytů a nalezli zpustošení. Tisíce mil odsud se obyvatelé Spojených států spojili, aby pomohli. A v roce 1947 ministr zahraničí – jak vám říkali – George Marshall vyhlásil vytvoření toho, co vešlo ve známost jako Marshallův plán. Když mluvil přesně před 40 lety od tohoto měsíce, řekl: „Naše politika není namířena proti žádné zemi nebo doktríně, ale proti hladu, chudobě, utrpení a chaosu.“
Před několika okamžiky jsem v Reichstagu viděl výstavu připomínající 40. výročí Marshallova plánu. Zasáhl mne obraz vypálených, vypleněných staveb, které byly znovu vybudovány. Chápu, že Berlíňané mé generace si mohou pamatovat tabulky, které byly připevněné po západním sektoru města. Jednoduše říkaly: „Marshallův plán tu pomáhá posilovat svobodný svět.“ A silný, svobodný svět se na Západě stal splněným snem. Japonsko vyrostlo z trosek a stalo se ekonomickým gigantem. Itálie, Francie, Belgie – téměř každá země západní Evropy zažila politické a ekonomické znovuzrození; založeno bylo Evropské společenství.
V Západním Německu a tady v Berlíně se stal ekonomický zázrak, Wirtschaftswunder. Adenauer, Erhard, Reuter a další lídři pochopili praktický význam svobody – že jak pravda může vzkvétat jen tehdy, když novináři mají svobodu slova, prosperita může nastat pouze tehdy, když farmáři a podnikatelé mají ekonomickou svobodu. Němečtí lídři zredukovali cla, rozšířili volný obchod a snížili daně. Jen od roku 1950 do roku 1960 se životní úroveň v Západním Německu a Berlíně zdvojnásobila.
Tam, kde před čtyřmi desetiletími byla suť, dnes je Západní Berlín jedním z největších průmyslových center ze všech měst v Německu – rušné kancelářské bloky, pěkné obytné domy, hrdé třídy a široké trávníky parků. Tam, kde městská kultura vypadala zničená, dnes jsou dvě velké univerzity, orchestry a opera, nespočetně divadel a muzeí. Kde byla nouze, tam je dnes hojnost – potravin, oblečení, automobilů – báječného zboží Ku'dammu. Z devastace, z naprostých trosek jste vy, Berlíňané, ve svobodě znovuvybudovali město, které znovu patří mezi největší na zemi. Sověti možná měli jiné plány. Ale, mí přátelé, bylo tu několik věcí, na které se Sověti nemohli spolehnout: Berliner Herz, Berliner Humor, ja, und Berliner Schnauze.[red 3]
V padesátých letech Chruščov předpověděl: „Pohřbíme vás.“ Ale dnes na Západě vidíme svobodný svět, který dosáhl úrovně prosperity a životní úrovně, který nemá v lidské historii obdoby. V komunistickém světě vidíme selhání, technologické zpátečnictví, odmítání standardů zdraví, dokonce nedostatek toho nejzákladnějšího – nedostatek jídla. Dokonce i dnes se Sovětský svaz nedokáže nakrmit. Po těchto čtyřech desetiletích před celým světem stojí jeden velký a nevyhnutelný závěr: Svoboda vede k prosperitě. Svoboda nahrazuje dávné nenávisti mezi národy zdvořilostí a mírem. Svoboda vítězí.
A nyní sami sověti mohou v omezené míře pochopit význam svobody. Z Moskvy slyšíme mnoho o nové politice reforem a otevřenosti. Někteří političtí vězni byli propuštěni. Některé zahraniční zpravodajské rozhlasové a televizní stanice nejsou rušené. Někteří podnikatelé dostali povolení fungovat s větší svobodou od státní kontroly.
Je to základ hlubokých změn sovětského státu? Nebo jsou to jen gesta určená ke vzbuzení marných nadějí na Západě anebo k posílení sovětského systému bez jeho změny? Vítáme změnu a otevřenost; protože věříme, že svoboda a bezpečnost jdou ruku v ruce, že pokrok lidské svobody může jen posílit věc světového míru. Je jedno znamení, které sověti mohou udělat, které by bylo neomylné, které by dramaticky posunulo vpřed věc svobody a míru.
Generální tajemníku Gorbačove, pokud usilujete o mír, o prosperitu pro Sovětský svaz a východní Evropu, o liberalizaci: Přijďte k této bráně! Pane Gorbačove, otevřte tuto bránu! Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!
Chápu strach z války a bolest z rozdělení, která ovlivňuje tento kontinent – a slibuji vám, že má země bude usilovat o překonání tohoto břemena. Pro jistotu my na západě musíme bránit sovětské expanzi. Musíme udržovat obranu v nezranitelné síle. Přesto usilujeme o mír, a tak se musíme snažit o snížení počtu zbraní na obou stranách.
Před 10 lety sověti sověti postavili před západní alianci novou hrozbu, stovky nových a více smrtících jaderných střel SS-20, schopných zasáhnout každé hlavní město v Evropě. Západní aliance odpověděla tím, že sama přistoupila k odvetnému rozmístění raket, dokud sověti nesouhlasili s vyjednáním lepšího řešení; konkrétně s likvidací takových zbraní na obou stranách. Po mnoho měsíců sověti odmítali opravdu vyjednávat. Jak se aliance na oplátku připravovala na vlastní rozmístění raket, byly to obtížné dny – dny protestů takových, jaké proběhly v průběhu mé návštěvy v tomto městě v roce 1982 – a později sověti od jednacího stolu odešli.
Přesto všechno aliance zůstala pevná. A já vyzývám ty, kteří tehdy protestovali – vyzývám ty, kdo protestují dnes – aby zaznamenali tento fakt: Protože jsme zůstali silní, sověti se vrátili ke stolu. A protože jsme zůstali silní, dnes jsme na dosah možnosti nejen omezit růst zbrojení, ale dokonce odstranit vůbec poprvé celou jednu třídu jaderných zbraní z povrchu země.
Zatímco tu mluvím, ministři NATO se setkávají na Islandu, aby zhodnotili pokrok našich návrhů na likvidaci těchto zbraní. Na jednáních v Ženevě jsme také navrhli hluboké škrty v oblasti strategických útočných zbraní. A západní spojenci také dali dalekosáhlé návrhy zredukovat nebezpečí pocházející z konvenční války a zavést úplný zákaz chemických zbraní.
Zatímco usilujeme o tato omezení zbraní, slibuji vám, že udržíme schopnost odvrátit sovětskou agresi na jakékoli úrovni, ke které může dojít. A ve spolupráci s mnoha našimi spojenci chystají Spojené státy Strategickou obrannou iniciativu – výzkum, jak založit zastrašování ne na hrozbě ofenzivní odplaty, ale obraně, která skutečně brání; na systémech, které stručně řečeno nebudou cílit na populace, ale budou je chránit. Těmito prostředky se snažíme zvýšit bezpečnost Evropy a světa. Ale musíme chápat klíčový fakt: Východ a Západ si nedůvěřují proto, že jsme ozbrojeni; jsme ozbrojení, protože si nedůvěřujeme. A naše rozdíly se netýkají zbraní, ale svobody. Když prezident Kennedy hovořil před 24 lety u radnice, byla svoboda obklíčena, Berlín byl v obležení. Dnes, navzdory všem tlakům, které na něm leží, Berlín stojí jistě ve své svobodě. A svoboda sama mění svět.
Na Filipínách, v Jižní a Střední Americe nastává znovuzrození demokracie. Napříč Pacifikem svobodné trhy vytvářejí jeden zázrak ekonomického růstu za druhým. V rozvinutých zemích probíhá technologická revoluce – revoluce poznamenaná rychlým, dramatickým pokrokem počítačů a telekomunikací.
V Evropě jen jeden národ a ti, které kontroluje, se odmítají připojit ke společenství svobody. Ale v této době zdvojnásobeného růstu, informací a inovací, Sovětský svaz stojí před volbou: Buď musí udělat základní změny, nebo zastará.
Dnešek tak představuje okamžik naděje. My na Západě jsme připravení spolupracovat s Východem na podpoře skutečné otevřenosti, na rozbití bariér, které oddělují lidi, na vytvoření bezpečného, svobodnějšího světa. A určitě není lepší místo než Berlín, místo setkání Východu a Západu, kde se dá začít. Svobodní obyvatelé Berlína: Dnes, stejně jako v minulosti, Spojené státy stojí za přísným dodržováním a plným uplatnění všech částí dohody čtyř mocností z roku 1971. Využijme tuto příležitost, oslavy 750. výročí založení tohoto města, k uvedení nové éry, hledání ještě plnějšího a bohatšího života Berlína v budoucnosti. Dnes udržujme a rozvíjejme vztahy mezi Spolkovou republikou a západními sektory Berlína, která je umožněna dohodou z roku 1971.
A já zvu pana Gorbačova: Pracujme spolu na bližším spojení východních a západních částí města, aby všichni obyvatelé Berlína mohli užívat výhod, které provázejí život v jednom z největších měst na světě.
Aby se Berlín ještě víc otevřel celé Evropě, východní i západní, rozšiřme životní letecký přístup do města, najděme cesty, jak udělat komerční letecké spojení do Berlína praktičtější, pohodlnější a ekonomičtější. Vyhlížíme den, kdy se bude Západní Berlín moct stát jedním z hlavních leteckých uzlů v celé střední Evropě.
S našimi francouzskými a britskými partnery jsou Spojené státy připravené přivést do Berlína mezinárodní setkání. Pro Berlín bude vhodné, aby sloužil jako dějiště jednání Spojených národů, světových konferencí o lidských právech a kontrole zbrojení nebo dalších problémech, které volají po mezinárodní spolupráci.
Neexistuje lepší cesta jak vytvořit naději pro budoucnost než osvítit mladé mysli a pro nás bude čest sponzorovat letní výměny mládeže, kulturní události a další programy pro mladé Berlíňany z východu. Naši britští a francouzští přátelé, jsem si jist, udělají to samé. A já doufám, že se ve Východním Berlíně najde autorita, která bude sponzorovat návštěvy mladých lidí ze západních sektorů.
Jeden poslední návrh, blízký mému srdci: Sport představuje zdroj požitku i vznešenosti a možná jste si všimli, že Korejská republika – Jižní Korea – svolila k tomu, že některé akce olympijských her v roce 1988 se budou moci konat na severu. Všechny mezinárodní sportovní soutěže se mohou konat v obou částech tohoto města. A jak lépe demonstrovat světu otevřenost tohoto města, než nabídnout v nějakém budoucím roce pořádání olympijských her tady v Berlíně, Východním i Západním? Za tato čtyři desetiletí, jak jsem řekl, jste vy, Berlíňané, vybudovali velké město. Navzdory hrozbám – sovětským pokusům zavést východní marku, blokádě. Dnes město prospívá, navzdory problémům, které související se samotnou existencí této zdi. Co vás drží při životě? Určitě je třeba říct mnoho o vaší statečnosti, o vaší vzdorovité odvaze. Ale já myslím, že je ještě něco hlubšího, něco, co zahrnuje celou podobu a vnímání Berlína a životní styl – ne jen sentiment. Nikdo by nemohl žít v Berlíně, kdyby přišel o všechny iluze. O něco, čím zažil obtížnosti života v Berlíně, ale rozhodl se je přijmout, co pomáhá budovat toto dobré a hrdé město v kontrastu k okolní totalitární současnosti, která odmítá uvolnit lidskou energii nebo touhy. Něco, co mluví silným hlasem sebepotvrzení, co říká ano tomuto městu, ano budoucnosti, ano svobodě. Jedním slovem bych shrnul, že to, co vás drží v Berlíně, je láska – láska hluboká a trvalá.
Možná se tím dostáváme ke kořenům všeho, k nejzákladnějšímu rozlišení mezi Východem a Západem. Totalitární svět tvoří zpátečnictví, protože tolik znásilňuje ducha, když maří lidské puzení tvořit, radovat se, věřit. Totalitární svět dokonce symboly lásky a vyznání považuje za urážku. Před lety, než začali východní Němci rekonstruovat své kostely, vybudovali sekulární stavbu: televizní věž na Alexanderplatzu. Téměř pořád od té doby úřady pracují na nápravě toho, co považují za největší vadu věže, pracují se skleněnou koulí na vrcholku věže s nátěry a různými chemickými látkami. Ale i dnes, když slunce dopadne na tuto kouli, která se tyčí nad celým Berlínem, světlo vytváří symbol kříže. Zde v Berlíně, stejně jako město samo, ani symboly lásky, symboly vyznání nemohou být potlačeny.
Když jsem se díval před několika okamžiky z Reichstagu, který ztělesňuje německou jednotu, všiml jsem si slov krutě nasprejovaných na zeď, možná mladým Berlíňanem: „Tato zeď padne. Víra se stane realitou.“ Ano, napříč celou Evropou tato zeď padne. Protože nemůže odolat víře, nemůže odolat pravdě. Tato zeď nemůže odolat svobodě.
A já bych rád, než skončím, dodal jedno slovo: Co jsem přijel, jsem četl a několikrát se mne ptali na demonstrace proti mému příjezdu. Chci říct jen jednu věc, a to těm, kteří demonstrují. Ptám se, jestli se vůbec někdy sebe zeptali, že kdyby měli druh vlády, který zjevně hledají, nikdo by nemohl dělat to, co dělají teď.
Děkuji vám a Bůh vám všem žehnej.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Pořád mám kufr v Berlíně.
- ↑ Existuje jenom jeden Berlín.
- ↑ Berlínské srdce, berlínský humor, ano, a berlínská schnauze (tj. berlínský dialekt).