Tato stránka byla ověřena
GENTILI ELI’ÊZER HÊFES
(Italie I. polovice XVIII. století)
Duše! Klenote ryzí, skvoste nebe,
zapomínáš v tom těsném sklepení země,
že dlelas kdysi na výšinách nebe?!
Či těšit snad ty se můžeš z mámení země?!
Duše má! Vzpomeň, jak opustilas ty věčné dráhy nebe,
tápajíc, abys shlédla hanbu a nahotu země!
V jho Božského krásna vejdi - a jas nebe
ti zazáří znova a osvítí tobě temnotu země.
V skořápce těla, co chvíli vzhlížej k dálavám nebe;
svou úrodu vzácnou sklízej s úhoru země,
a vzhůru snop klasů pak zdvihej k pozdravu nebe.
A tělo až odevzdáš na věky klínu země
- Tvůrci rci, Vládče nebe,
toto je ovoce práce mé na hroudě země!
