Tato stránka byla ověřena
RABI IMMANUÉL BEN ŠELÓMÓ SIFRÓNÍ
(Řím XIII. století)
Chovám já v nitru svém myšlenku vděčnou!
S nebem rozejít se, a se slávou večnou,
jistý, že naleznu v pekle slast nekonečnou,
oslněný tam jsa nejednou vlídnou slečnou.
Ba, v ráji neuzřím žádnou laňku svůdnou;
kdejekou babu však, umouněnou zrůdnou,
plnou bradavic, šerednou, ale cudnou.
Ó díky, díky vám, ze blaženost tak trudnou!
Tož zahradu Édenu rád minu nehostinnou;
na jejích mrzácích oči mé nespočinou,
neboť ne ráj je má nejvyšší meta.
Peklo, tys jinší med! Jen k tobě tužby mé tíhnou;
neboť dámy kosíš, jež něhou a žádostí jihnou!
Ty skrýváš v lůně svém nejsladší lahody světa.
