Žiliť před časem dva přátelé věrní, milující se více než bratr bratra miluje; jméno jednoho byl Raul, Gaston nazýval se druhý. Gaston byl oslavován na všech kolbištích krásné Francie, bohatého Burgundu a kvetoucí Provence, ale Raul vynikal nade všechny truvéry pod širým nebem světa křesťanského, a nikomu nebyl dar sladkého zpěvu u větší míře udělen milostivým bohem než právě proslavenému Raulovi. Přátelé žili u věčném plesu, jezdili spolu od turnaje na turnaj, od hradu ku hradu, a kamkoli zavítali, všude otvírala se jim srdce, všude slavili je a korunovali.
Jednou cestovali spolu do Marsilie a nedaleko města překvapila je noc. Bloudili dlouho hustým hájem olivovým, a když konečně vyšli pod širé temně modré nebe jižní, jiskřící se bezčetnými hvězdami, zahlédli uprostřed nekonečných sladkovonných zahrad velký zámek. Vysoké, květy kryté tarasy sloužily zámku tomu jako za trůn; hrdě se tam vypínal k nebi; bílé jeho sloupy třpytily se
