V rušné ulici hořejší části Nového Města pražského, již blízko Královských Vinohradů, stojí široký a vysoký dům, skoro podobný oulu. Nájemníků v něm jako včel a od rána do večera, ba do noci neutichá na jeho schodech a pavlačích, chodbách a síních i v bytech šum a hluk; kdyby nebetyčný obr přiložil k němu ohromné svoje ucho, měl by asi podobný poslech, jako nepatrný, obyčejný smrtelník, naslouchající u oulu.
Kolik v domě tom lidí, ví jen domácí pán a domovník, a také ti snad jenom s namožením vši své paměti. My jich nespočítáme. Musili bychom na, to přijíti v noci a ještě pak bylo by třeba zjistiti, kolik vážených obyvatelů lidského toho mraveniště sedí »u Bachorů« nebo »u Lajblů«, v »Černém pivovaře« neb »u čtrnácti pomocníků«.
Hledal jsem v té spoustě chodeb a dveří jednou někoho a povšiml jsem si při té příležitosti dvou tabulek na dveřích, oznamujících, kdo za těmi dveřmi bydlí. Jedna visela v prvním patře, byla ozdobná, z broušeného skla, černě podložená, a z černé té půdy skvěla se ve zlatě řádka: Tadeáš Líbrcajt, malíř pokojů. Tabulka druhá ze spro-
