60
třeba až odpůldne; babky s putynkami nakládaných okurek, s nůšemi vyschlých, nechutných paclí pro děti, s láhvemi kořalky pro dospělé, a konečně tu i tam nějaká podezřelá postava, vyhýbající se pečlivě každému strážníku na cestě — taková jest řada poutníků, kráčejících ke Hvězdě. Každému z nich kyne něco v památné oboře. Tito se těší, jak se napijí, ženy se nemohou dočkati, až si zují ve stínu stromů botky, děti malují si v duchu nevídané věci, jakým se budou obdivovati, jak budou jezditi na »koníčkách«, jak se budou pyšniti papírovou neb skleněnou hvězdou na prsou. Fabričky sejdou se se svými galány; ony, kteréž nemají dosud milovníků, uloví tam jistě nějakého. A podezřelé ty postavy konečně kráčejí také za cílem určitým — vždyť v kapse každého hosta je něco a do těch kapes sahá se v tlačenici tak lehce, že to nikdo ani necítí. Však jsou to »chmatáči« vyškolení, kteří se tam dnes sejdou, mají oči v hlavě kolem do kola, neboť o pouti markytské je ve Hvězdě četníků s nasazenými bodáky až husto — před těmi nutno míti se na pozoru…
První starostí každého, kdo vstoupí do obory, jest hvězda papírová neb skleněná. Kdož by spočítal všecky prodavače, kteří se s hvězdami hned z rána vyložili! Je jich snad padesát — snad sto, a hvězd, které nabízejí ke koupi, je na tisíce. Jsou z pestrého několikerého papíru, rozličně skládané a slepované, co nejnevkusnější, olepené mnoha cetkami, papírovými fábory, třepením; anebo jsou z barevného, bílého, podkládaného aneb zrcadlového skla, ze šesti kosočtverců složené. Visí na
