tobolka byla pryč. A Tonča. jedva že mohla zakoktati: '
»já je ztratila - tři zlaté …a .
Matka usedla bezvládně na židli při plotně a dívala se na dceru vyvalenýma očima.. Dveře pokojíku vrzly a jimi vcházela d0_ kuchyně 'nejstarší, Pepča, krčící se ve starém šátku, a za ní přicházela Růžena, oděna starým otcovým kabátem, který jí visel skoro až na paty a v jehož rukávech. ztrácely se její ruce. Když se dvéře otevřely, zaznívalo sem z druhého ppkojíku násilné, kosti pronikající kašlání starého Svejcara.
Tonča obrátila. se nyní beze slova a letěla ,se schodů dolů, vracejíc se až k Žitné ulici, krok za. krokem touže cestou, kterou před chvílí přicházela, a shýbajíc se pátrala po tobolce se třemi zlatými. Marně, tobolka. zmizela…
Toho večera netopilo se u Švejcarů a nevečeřelo se, neboť očekávajíce výdělek Tonin vypily hladové ženštiny všechnu kávuv v poledne a ke svačině. Nevečeřel také otec Svejcar - neměl také léku.
Lampička u Švejcarů brzy uhasla, nebylo v ní oleje, ale nebylo také třeba světla. Všichni uložili se již po osmé hodině -- v posteli je alespoň teplo. A když se svlekla, Tonča a, lezla. do postele, V níž odpočívala už sestra. Pepča, proletěla jí náhle hlavou myšlenka jako blesk: tobolku ukradl Maxant.
A v tom okamžiku vyřinul jí z očí proud slz a Tonča, dopadnuvši do podušek, stáhla si peřinu
