val, ale o bystřině nevím, která by tu na blízku byla.«
Zasekl sekyru do kmene a spěchal tam, odkud šumot vody zazníval. Prodíral se křovím, voda stále hlučněji hrčela, až najednou stál mladý drvoštěp před skalou, s níž malý vodopád hlučně vrhal se do rokle. Byl tak čistý pramen, že se drvoštěp nemohl zdržeti a nastavil dlaně, aby se z jasného zdroje napil.
Ale nastojte! nebyla to voda! Mladý muž seznal, že pije výborné saké!
Radost jeho byla nesmírná, hned na otce vzpomněl, na jeho žádost. Došel pro tykvovou lahvici, ve které si vodu nosíval do lesa, z pramene lahvici naplnil, a rychle bral se domů. Tam překvapil otce svým nálezem, rozveselil jej nad míru. Stařec nalévaje si z lahvice číšku za číškou, stále víc a více se rozjařoval. K večeru vyskytl se tu i soused kterýsi, jenž na cestě lesem zašel až k chýši drvoštěpově; i ten dostal číšku saké, chutě pil a velebil dobrotu nápoje. Když potom soused vyprávěl to známým svým drvoštěpům, i ti zašli k lesní chaloupce, vyslechli podivnou příhodu o saké, ale pít už nedostali; jen k prázdné lahvici mohli přičichnouti, aby uvěřili, že tam vskutku bylo saké.
