Avšak Uya, starý lev, neodešel; byl doma, ležel velmi tiše a poněkud na stranu. Nebyl ve svém doupěti, nýbrž trochu stranou od něho na místě, kde byla zdupaná tráva. Pod okem měl malou ránu, nepatrný zásek první sekery. Avšak celá půda pod nim byla rudě hnědá s živě zbarvenými pruhy, a v prsou měl malý otvor učiněný Ugh-lomiovým oštěpem. Na jeho boku a šíji supi označili své nároky. Neboť tak zabil ho Ugh-lomi, leže sražen pod jeho tlapou a udeřiv nazdařbůh po jeho hrudi. Vedl svůj oštěp celou silou a zasáhl obra do srdce. Tak se stalo, že vláda lva, druhého vtělení Uyi, vůdce, dospěla ke konci.
Na pahorku vzmáhal se ruch příprav, ostření oštěpů a vrhacích kamenů. Nikdo nepronesl Ugh-lomiova jména z obavy, aby ho nepřivolal. Mužové měli se shromážditi na několikadenní honbu. A jejich lovem měl býti Ugh-lomi, leda že by přišel a honil je sám.
Avšak Ugh-lomi ležel tiše a beze hlesu, před lvím brlohem. Eudena seděla na bobku vedle něho svírajíc v ruce jasanové kopí, celé potřísněné lví krví.
V. Boj ve lvím houští.
Ugh-lomi ležel tiše, zády opřen o olši a jeho stehno bylo rudou hmotou, strašlivou na pohled. Žádný civilisovaný člověk by nepřežil tak bolestnou ránu, avšak Eudena nalezla trní, kterým mu uzavřela rány, a sedala u něho dnem i nocí, odhánějíc od něho mouchy třtinovým vějířem ve dne a hrozíc hyenám první sekerou v noci. A za krátko počal se Ugh-lomi uzdravovati.
Bylo parné léto a nebylo dešťů. Málo potravy měli prvních dvou dnů, kdy jeho rány byly otevřeny. V místě,
