noci. A pak v temnu nového měsíce přicházel po tři noci, noc za nocí, ačkoli měli dobré ohně.
Byl to starý lev, tupých zubů, ale velmi klidný a chladný; znal již ohně z dřívější doby; ti zde nebyli první lidé, kteří mu sloužili ve stáří. Třetí noci přišel mezi vnějším a vnitřním ohněm, přeskočil hromádku křemení a srazil Irma, Irkova syna, který by se byl stal asi vůdcem.
Byla to hrozná noc, poněvadž zapálili velké hranice kapradin a lev Irma neudržel. V záři ohně viděli, jak Irm se pracně zvedá a běží kus cesty k nim, načež ho lev dvěma skoky dostihuje. Takový byl Irmův skon.
Tak nastal strach a rozkoš z jara vyprchala z jejich života. Pět již odešlo z jejich kmene a čtyři noci přidaly k nim tři. Bezducha hledali si potravu, nikdo nevěděl, kam jíti, po celý den dřely se ženy — i oblíbenky — sbíráním slámy a kusů dříví na noční ohně. Lovci honili špatně: za teplé letní doby trpěli hladem, jako by dosud byla zima. Kmen byl by se odstěhoval, kdyby měl vůdce; neměli však vůdce, a nikdo nevěděl, kam jíti, aby jich lev nenásledoval.
Tak starý lev tučněl a děkoval nebi za laskavé lidské plémě. Dvě děti a mladík zahynuli, dokud byl ještě nový měsíc, a tehdy stará strážkyně ohně snila o Eudeně a Ugh-lomim a o tom, jak Uya byl zabit. Po celý život obávala se Uyi, a nyní měla strach před lvem. Že Ugh-lomi by zabil Uyu nadobro — Ugh-lomi, jejž viděla, když se narodil — bylo nemožno. Byl to Uya, který hledal svého nepřítele.
A pak onen podivný návrat Ugh-lomiho, úžasné zvíře, které viděli páditi daleko za řekou a které se nenadále rozdvojilo v koně a člověka. Sledujíc toto znamení, vidění Ugh-lomiho na druhém břehu řeky… ano, pochopila vše. Uya je trestá, že dosud nechytili Ugh-lomiho a Eudenu.
