Vidouc Ugh-lomiho v nebezpečí, zabočila Eudena stranou a hledíc nazpět, vymrštila ruce a vykřikla, právě když paroh letěl. A mladý Ugh-lomi, očekávaje to a porozuměv jejímu výkřiku, sklonil hlavu, takže se zbraň dotkla jen lehce jeho temene, způsobivši toliko lehkou ránu a přeletěla ho. Obrátil se rázem, drže v rukou hranatý křemen a mrštil jím přímo po Uyovi, který po hodu běžel nejistě. Uya vykřikl, nemohl se mu však uhnouti. Zasáhl ho pod žebra, ztěžka a plochou; Uya se zapotácel a klesl bez výkřiku. Ugh-lomi uchopil paroh — jedna jeho větev byla na hrotu zbarvena jeho krví — a jal se dále běžeti; rudý pramének stékal mu s hlavy.
Uya se převalil dvakráte, ležel chvíli, než vstal, a pak již neběžel tak rychle. Barva jeho tváře se změnila. Wau ho předhonil a pak i druzí; kašlal a zápolil s dechem. Ale vydržel.
Konečně oba uprchlíci dosáhli břehu řeky, prudké, hluboké a úzké a byli ještě padesát kroků před Wauem, nejpřednějším stihatelem, mužem, který hotovil kamenné nástroje. V každé ruce nesl jeden veliký pazourek tvaru ústřice a dvojnásobně tak velký, po straně dlátovitě uštípaný.
Seskočili s příkrého břehu do řeky, drali se vodou, přeplavali hluboký proud na dva nebo na tři rázy a vybřídali opět, svlaženi a osvěženi, aby se vydrápali na protější břeh. Byl podemlet a hustě porostlý vrbami, takže bylo nutno po něm lézti. A zatím co Eudena byla stále ještě mezi stříbřitými větvemi a Ugh-lomi dosud ve vodě — poněvadž mu paroh překážel — Wau objevil se na protějším břehu, rýsuje se na obloze, a kámen, obratně vržený, zasáhl po straně Eudenino koleno.
Dovlekla se nahorů a upadla.
Slyšeli, jak stihatelé vzájemně na se volají; Ugh-lomi šplhaje se k ní a uskakuje, aby mařil Wauovi cíl,
