„Bůh mně pomoz!“ pravil, neboť trny byly podobny oněm, jež Dyakové napouštějí jedem a používají za střely. Nyní pochopil, co znamenalo Čang-hiovo ujišťování, že poklad jest bezpečně uložen. Porozuměl nyní jeho úšklebku.
„Evansi,“ zvolal. Avšak Evans ani nehlesl a se nepohnul, mimo křečovité trhání jeho rtů. Hluboké ticho rozestřelo se nad lesem. Na to Hooker jal se zuřivě vyssávati malou červenou skvrnu na dlani — ssál o život. Náhle pocítil podivnou pronikavou bolest v ruce a v ramenou a prsty mu tuhly. Tu poznal, že nepomůže již žádné ssání.
Usedl ke zlatým prutům a složiv hlavu do dlaní a opřev lokte o kolena, zíral na zhroucené, avšak ještě se zmítající tělo soudruhovo.
Čang-hiův úšklebek mu opět přišel na mysl. Tupá bolest vstoupila mu do hrdla a ponenáhlu se stupňovala. Vysoko nad ním jemný vánek čeřil zelené koruny stromů a bílé lístky neznámých květů poletovaly soumrakem.
