hnědým listím. Většina mužů spala — odpočívali v sedě, čelem mezi koleny. Dnešního jitra ulovili dobrou kořist vystačující pro všechny, vysokou zvěř, jež byla poraněna divokými psy; nebylo tedy mezi nimi hádky, a některé ženy dosud ohryzávaly kosti, jež ležely pohozeny kolem. Jiné kupily hromady listí a prutů za pokrm pro Bratra Ohně, aby se stal silným a velkým a hlídal je proti šelmám, až nastane tma. A dvě sbíraly křemení, jehož přinášely časem plné náručí ze záhybu řeky, kde si děti hrály.
Nikdo z těchto divokých hnědokožců nebyl oděn, kromě některých, kteří měli kolem kyčlí hrubé pásy z užovčí nebo rozpraskané, nevydělané jiné zvířecí kůže, od nichž visely malé váčky, nehotovené, nýbrž stažené se zvířecích tlap, a v nich měli hrubě obroušené křeménky, jež byly hlavními zbraněmi a nástroji lidí.
A jedna žena, družka Uyi, Lstivého muže, měla podivuhodný náhrdelník z provrtaných zkamenělin — který již jiné ženy nosily před ní. Podle některých spících mužů ležely ohromné losí parohy, jejichž výběžky byly ostře přibroušeny, a dlouhé hole, opatřené na koncích zahrocenými pazourky. Mimo tyto věci tam bylo jen o málo více, a čadivý oheň odlišoval tyto lidské bytosti od divé zvěře, která bloudila krajem.
Avšak Uya, Lstivý muž, nespal, nýbrž seděl s hnátem v ruce a škrabal na něm pilně křeménkem, což by žádné zvíře nečinilo. Byl nejstarším mužem kmene, převislého obočí, vysedlých lícních kostí, štíhlých rukou, bradatý, tváří huňatých; prsa i paže černaly se mu hustým porostem. Mocí své síly a důvtipu byl pánem kmene, a jeho podíl byl vždy největší a nejlepší.
Eudena se ukryla mezi olšemi, poněvadž se obávala Uyi. Byla dosud dívkou, její oči byly jasné a úsměv milý pohledu. Uya dal jí kus jater, mužský podíl; tak pěkně se obyčejně s děvčaty nezacházelo. Když je však přijala, ona druhá žena s náhrdelníkem upřela na ni
