Váleli se spolu po zemi a černoch, který se patrně vyprostil zubům svého odpůrce nebo se rozloučil s kusem ucha — inženýr o tom uvažoval ještě při zápase — snažil se ho zardousiti. Inženýr nadarmo se namáhal, aby se něčeho chytil a kopl ho, když tu se ozval na podlaze vítaný zvuk kroků. V příští chvíli Azuma-zi ho pustil a vrhl se velkému dynamu. V lomozu zazněl sykot.
Úředník společnosti, jenž vstoupil, stanul a díval se vyjeveně, jak Azuma-zi se chytil rukou nahých svorek, zasvíjel se v hrozné křeči a zůstal viseti nepohnutě se stroje, maje tvář strašlivě znetvořenou.
„Jsem proklatě rád, že jste právě teď přišel,“ pravil inženýr, sedě dosud na podlaze.
Hleděl na postavu stále se zachvívající.
„Není to pěkná smrt, jak je vidět — ale rychlá.“
Úředník stále zíral na tělo. Byl to poněkud nechápavý člověk.
Nastala pomlčka.
Inženýr se zvedl trochu neobratně. Přejel si významně prsty hrdlo a zakýval několikrát hlavou.
„Ubohý Holroyd. Již tomu rozumím.“
Na to šel skorém mechanicky vypínači ve stínu a pustil opět proud na dráhu. Když tak učinil, spálené tělo se uvolnilo a spadlo se stroje přímo před něj. Jádro dynama zadunělo hlučně a jasně, a armatura udeřila do vzduchu.
Tak zaniklo předčasně uctívání Dynamického Božstva, náboženství to, jež mělo snad nejkratší trvání. Při tom však může se aspoň honositi mučednictvím a lidskou obětí.
