žely za dynamy, kulovité regulátory vířily ze světla do tmy, a písty bušily hlučně a pravidelně. Vnější svět pozorován otevřenou částí strojovny zdál se ku podivu matným a vzdáleným. V dálce byl černý plot nádvoří s šedivými domy v pozadí, nad nimi modralo se hluboké nebe a bledé, drobné hvězdy. Azuma-zi náhle se dal středem strojírny, nad nímž obíhaly kožené pásy a ztratil se ve stínu velkého dynama. Holroyd zaslechl cvaknutí; oběh armatury se změnil.
„Co čertu tropíš s tím vypínačem?“ zahoukl překvapen. „Neřekl jsem ti — —“
Tu spatřil rozhodný výraz Azuma-ziových očí, když Asiat postoupil ze stínu němu.
V příštím okamžiku dva muži rvali se zuřivě před velkým dynamem.
„Ty čokoládový lotře!“ supěl Holroyd, maje hnědou ruku na hrdle. „Pustíš ty kontaktní kruhy.“
V příštím okamžiku byly mu podraženy nohy a strojník zapotácel se zpátky na Pána dynam. Bezděčně pustil se svého odpůrce, aby se zachránil před strojem.
Posel, přikvapivší zběsile ze stanice, aby se podíval, co se přihodilo ve strojovně, potkal Azuma-ziho u domku vrátného vedle brány. Azuma-zi pokoušel se cosi vysvětliti, avšak posel nemohl si ničeho vybrati z černochovy nesouvislé angličtiny a pádil do strojovny. Všechny stroje pracovaly hlučně a nebylo viděti nijakého nepořádku. Byl však cítit podivný zápach spálených vlasů. Tu spatřil znetvořenou hmotu, lpící na přední straně velkého dynama a když se přiblížil, poznal rozervané Holroydovy pozůstatky.
Muž vypoulil oči a váhal chvíli. Pak uzřel tvář, a zavřel křečovitě oči.
