A čekal a čekal na den súčtování. Jednoho dne nastalo krátké spojení a Holroyd, který neopatrně stroj ohledával — bylo to odpoledne — utržil si důkladnou ránu. Azuma-zi viděl za svým motorem, jak vyskočil a proklínal vadnou cívku.
„Je varován,“ řekl si Azuma-zi. „Můj Pán je opravdu velmi trpěliv.“
Holroyd z počátku zasvětil Azuma-ziho do základních pojmů týkajících se obsluhy dynama, aby ho mohl občas ve strojovně zastati Když však zpozoroval, jak se Azuma-zi plíží kolem stroje, pojal podezření. Tušil nejasně, že jeho topič má cosi za lubem, a když jednou na něj svedl, že zničil lak na jednom místě, namazav cívky olejem, vydal nařízení, křiče do zmatku strojírny:
„Dopadnu-li tě ještě jednou u toho velkého dynama, Pooh-bahu, stáhnu ti kůži!“
Mimo to bylo prostě věcí rozumu a slušnosti, když Azuma-zimu líbilo se poblíže stroje, nedovoliti mu toho.
Azuma-zi na čas poslechl, avšak později byl přistižen, jak se klaněl Pánu dynam. Při tom zkroutil mu Holroyd ruku a kopl ho, když se obrátil, aby odešel. A když Azuma-zi stál po té za motorem a hleděl na záda nenáviděného Holroyda, dunění stroje vzalo na se nový rhytmus a znělo jako čtyři slova jeho rodné řeči.
Je těžko říci přesně, co je šílenství. Myslím, že Azuma-zi byl šílený. Ustavičný rachot a otřásání dynamické strojírny snad pomíchalo jeho nepatrnou zásobu vědomostí s ohromnou zásobou pověrčivosti a z toho konečně se vyvinulo šílenství. Každým způsobem když byl takto přiveden na myšlenku, aby Holroyda obětoval dynamickému fetiši, byl naplněn podivným zmatkem jásavých pocitů.
Oné noci byli spolu tito dva muži a jejich černé stíny sami. Strojovna byla osvětlena velkou obloukovou lampou, která mrkala a blikala do ruda. Černé stíny le-
