Holroyd byl hrd na své velké dynamo a navykládal se Azuma-zimu o jeho velkosti a moci tolik, až bůhví jaké divné myšlenkové proudy a neustálý vířivý ruch způsobily zmatek v kadeřavé černé lebce. Vykládával mu velmi názorně o mnohých způsobech, jak lze jím zabiti člověka, a jednou dal Azuma-zimu ránu na doklad jeho síly. A později, ve chvílích oddechu — práce byla tuhá a tížila netoliko jej, nýbrž hlavně Holroyda — Azuma-zi sedával a pozoroval velký stroj. Někdy se mezi kartáči zajiskřilo a vyšlehly modré blesky, přičemž Holroyd láteřil, jinak však stroj šel jemně a rythmicky, jako by oddychoval. Hlučně obíhal pás kolem osy, a i za vámi, když jste se dívali, bylo slyšeti příjemný dusot pístu. A tak žil stroj po celý den v oné velké vzdušné strojírně, s ním a Holroyd nad ním bděl; nebyl uvězněn, neotročil a nepoháněl velké lodě, jako jiné stroje, které Azuma-zi znal — pouzí to zajatí ďáblové britské paroplavební společnosti — nýbrž byl strojem panujícím. Oněmi dvěma malými dynamy Azuma-zi mocí kontrastu pohrdal; ono velké pokřtil u sebe Pánem dynamických strojů. Ona byla mrzutá a nepravidelná, avšak velké dynamo bylo neproměnné. Bylo tak veliké! Šlo tak jasně a snadno! Bylo větší a klidnější, než Buddahové, které viděl v Rangoonu, a nikoli nehybné, nýbrž živoucí! Velké černé cívky točily se bez ustání, kruhy obíhaly pod kartáči a jeho hluboký hlas byl cellovým základním tonem. To jímalo podivně Azuma-ziho.
Azuma-zi nepracoval rád. Raději seděl a díval se na Pána dynamických strojů, když Holroyd odešel přemluvit vrátného, aby mu skočil pro whisky, ačkoli jeho místo nebylo v strojírně dynama, nýbrž za motory, a mimo to, když ho Holroyd dopadl poblíž stroje, stloukl ho svazkem tlustých měděných drátů. Azuma-zi při stupoval těsně obru a díval se na velký kožený pás, obíhající mu nad hlavou. Na pásu byla černá skvrna, která se vracela; černoch s jakýmsi zalíbením pozoroval,
