na druhého chlapa, aby se vrátil, on se však jen choulel v kanoi a neodpovídal. Vypálil jsem na něj z revolveru; avšak nezasáhl jsem ho.
Mohu vám říci, že mi bylo k zbláznění. Byl jsem tam na tom shnilém, černém pobřeží, všude za mnou plochá bažina, širé moře, chladno po západu slunce a pak černé kanoe, vynořující se ustavičně z moře. Povídám vám, že jsem důkladně proklínal Dawsony, Jamrachy, musea a všechny podobné neplechy. Řval jsem na toho negra, aby se vrátil, až jsem osípěl.
Nezbývalo ničeho, nežli plavat za ním a zkusit své štěstí u žraloků. Otevřel jsem svůj zavěrák, dal jej do úst, svlékl si všechny šaty a pustil se do vody. Jakmile jsem se octl ve vodě, ztratil jsem kanoe z očí, mířil jsem však, jak jsem usuzoval přímo k ní. Doufal jsem, že onen muž je špatným veslařem a že požene loď stále stejným směrem. Náhle se mi opět objevila na obzoru asi k jihozápadu. Poslední sluneční paprsky zmizely a přítmí se zdvíhalo. Hvězdy probleskovaly modrou oblohou. Plaval jsem jako champion, ač mně nohy a ruce brzo začaly bolet.
Přece však jsem němu dorazil, když bylo již pěkně viděti hvězdy. Když se setmělo, spatřoval jsem plno planoucích předmětů ve vodě — světélkování, víte. Časem mi to působilo závrať. Ztěží jsem rozeznal, co je světélkování a co hvězdy, a zdali plavu hlavou nahoru nebo dolů. Kanoe bylo černé jako hřích a hvězda za ním jako tekutý oheň. Ovšem, že jsem byl opatrný, když jsem se do něho drápal. Byl jsem žádostiv, co nejprve učiní. Zdálo se, že leží schoulen na přídi a záď lodi byla celá nad vodou. Člun otáčel se zvolna dokola, jak jej vlny poháněly — jaksi ve valčíkovém tempu, rozumíte? Doplaval jsem k zádi a stáhl ji dolů, očekávaje, že se chlapík probudí. Pak jsem se počal drápati nahoru s nožem v ruce, uchystán na útok. On se však ani nehnul. Tak seděl jsem na zádi oné malé kanoe, dávaje se unášeti klidným,
