různých významných klenotů a účinnějších kosmetik, když tu její útěk s Dentonem vyšinul pro něj svět z kolejí. První účinek této zprávy byl výbuch vzteku, podnícený uraženou ješitností a poněvadž Mwres byl nejvhodnější osobou, šel si vylíti první nával hněvu na něm.
Šel okamžitě a urážel hrubě opuštěného otce, načež strávil čile a rozhodně den potulkami po městě a poptávkami, jež sloužily vytrvalé a z části úspěšné snaze, zničiti onoho spekulanta v manželství. Zdar této činnosti ho na čas rozjařil; zašel si do jídelny, do které chodíval v rozpustilých dobách, kdy se řídil heslem „i čert to vzal“, a poobědval vydatně a vesele s dvěma příslušníky zlaté mládeže, kteří teprve načínali čtyřicítku. Vzdal se boje; žádná ženská nestojí za nic. Sám divil se svým cynickým vtipům, které pronášel. Jeden z těchto drzých světáků, rozpálen vínem, učinil zlomyslnou narážku na jeho zklamání, avšak tou dobou nezdála se nepříjemnou.
Příštího jitra však shledal, že jeho játra a nálada je v plameni. Rozkopl fonografický novinový stroj na kusy, propustil svého sluhu a rozhodl se, že provede děsnou pomstu na Elišce. Nebo Dentonovi. Nebo komkoli; a přítel, který z něj si učinil žert, nebude pak v něm viděti oběť pošetilého děvčete. Věděl cosi o malém jmění, které jí náleželo; tušil, že to bude jediný pramen výživy mladé dvojice, než Mwres povolí. Jestliže Mwres nepovolí a stane-li se nějaká nehoda podniku, v němž byl uložen Eliščin budoucí majetek, trhnou na ně zlé časy a budou dosti přístupni pokušení nekalého druhu. Bindonova obrazivost, opouštějíc úplně krásný idealismus, rozpřádala představu pokušení nekalého druhu. Viděl sám v sobě nesmiřitelného, důmyslného a mocného boháče, jenž pronásleduje dívku, která jím pohrdla. A náhle její obraz objevil se mu na mysli, ži voucí a převládající, a po prvé v životě zakusil Bindon trochy skutečné síly vášně.
