a čerpali ohromnou batterií pump do nádrží ve výši čtyř set stop nad mořem, z nichž rozvětvovala se v bilion arteriálních odboček po městě. Odtud proudila, čistila, napájela a poháněla stroje všeho druhu, odtékala nekonečně spletitými kapilárním potrubím do velkých kanálů, cloacae maximae, a odnášela splašky na role, která obkličovala Londýn se všech stran.
Lisu užívalo se k jakémusi úkonu fotografického průmyslu, nebylo však třeba, aby Denton rozuměl jeho podstatě. Nejdůležitější, čeho měl dbáti, bylo, aby pracoval v červeném světle, a byla proto světnice osvětlována jedinou barevnou lampou, která rozlévala příšernou a palčivou záři po celém prostoru. V nejtemnějším koutě byl lis, jehož sluhou se nyní Denton stal; byl to ohromný, tmavý a lesklý stroj, trám, který z něho trčel, podobal se poněkud skloněné hlavě a tato nestvůra, sedící jako kovový Buddha ve strašidelném světle, které sloužilo jeho účelům, zdála se mu ve slabých chvílích temnou modlou, které lidstvo v jakémsi podivném poblouznění obětovalo jeho život. Úkol jeho byl střídavě jednotvárný. Následující příklady objasní, jakého druhu asi byla obsluha lisu. Stroj pracoval, a ťukal čile, dokud byl v pořádku; jestliže však hmota, která protékala z nádrží, umístěných v druhém pokoji, a kterou stroj ustavičně stlačoval na tenké lístky, změnila svou jakost, změnil se rovněž klepot stroje, a Denton spěchal, aby učinil jistá opatření. Nejmenší otálení způsobilo, že hmota se kazila, a že mu strhli jednu nebo více z denních pencí. Došla-li zásoba hmoty — k její přípravě bylo třeba ručních úkonů zvláštního druhu, a dělníci mívali často křeče, které rušili jejich výkonnost — měl Denton chod stroje zastaviti. V trapné bdělosti, kterou vyžadovalo množství těchto všedních úkonů opatrnosti, trapné, poněvadž při nedostatku přirozeného zájmu bylo třeba ustavičně napiatého úsilí, měl Denton stráviti třetinu svých dní. Mimo příležitostné návštěvy
