výkon mohl býti právně vynucen. V praxi shledala Pracovní společnost, že je výhodno, přidá-li ke svým statutárním příspěvkům na stravě a přístřeší ještě několik pencí denně, aby podnítila pracovní horlivost; a její činnost nejen že zbavila svět chudiny, ale i zastala skutečně všechnu potřebnou práci, kromě výkonů nejvyšších a nejzodpovědnějších. Skorem třetina obyvatelstva celého světa byla jejím nevolníkem a dlužníkem od kolébky až do hrobu.
Tímto praktickým, nesentimentálním způsobem byl řešen a zdolán problém nezaměstnanosti zcela uspokojivě. Nikdo nehladověl na veřejných ulicích, nebylo viděti hadrů nebo oděvů méně zdravých a vydatných, než bylo hygienické, avšak nevzhledné modré plátno Pracovní společnosti. Ustavičným předmětem rozprav fonografických novin bylo, jak svět pokročil od devatenáctého století, kdy těla lidí, zabitých různými dopravními prostředky a vyhladovělých, byla, jak tvrdily, denním zjevem na všech živějších ulicích.
Denton a Eliška seděli v čekárně stranou a čekali, až přijdou na řadu. Většina osob tam shromážděných byla unavená a zamlklá, a jen tři neb čtyři mladí lidé vynahražovali klid svých společníků. Byli to doživotní chráněnci Společnosti, kteří se narodili v jejích „jeslích“ a byli předurčeni, aby zemřeli v její nemocnici. Hovořili okázale v londýnském cockneyském nářečí pozdního vývojového stupně, jsouce zřejmě velmi hrdi sami na sebe.
Eliščiny zraky obrátily se od nich postavám méně sebevědomým. Jedna zvláště budila její útrpnost. Byla to žena asi pětačtyřicetiletá, zlatožlutých vlasů a malované tváře, po níž tekly hojné slzy; měla smáčknutý nos, hladové oči, hubené ruce a ramena, a nádhera jejích zaprášených a obnošených šatů vyprávěla historii jejího života. Dále tam byl šedobradý stařec v oděvu biskupa jedné ze znamenitých episkopálních sekt —
