mítány nápisy všech velikostí se střechy na pohyblivé chodníky, na vaše ruce, nebo na lysinu muže, kráčejícího před vámi, na ramena dámy, jevily se v náhlém zajiskření pod vašima nohama, pohyblivý prst psal neočekávaná plamenná písmena: „Klobouky jsou dnes levné“, nebo prostě „klobouky“. A přes toto úsilí, takový byl ruch, jenž vládl v městě, tak otužilým stal se zrak a sluch, že mnoho občanů kráčelo těmito místy a dosud si neuvědomili, že je na světě Syndikát Suzanniných klobouků.
Do budovy sestupovalo se schodištěm se střední cesty, a šlo se veřejnou chodbou, kde se procházely hezké dívky, které rády nosily klobouky se značkami za nepatrnou odměnu. Vcházelo se do velké předsíně, kde voskové hlavy, okrášlené po módě, otáčely se půvabně na podstavcích, a odtud dospělo se pokladnou do nekonečné řady malých komnat, z nichž každá měla svého prodavače, tři nebo čtyři klobouky, špendlíky, Zrcadla, kinematografy, telefony, zařízení na spouštění klobouků z centrálního skladiště, pohodlná křesla a svůdná občerstvení.
Denton stal se nyní prodavačem v takovém oddělení. Úkolem jeho bylo obsloužili ony dámy, jež z nepřetržitého proudu se zastavily u něho, chovati se pokud možno úslužně, nabízeti občerstvení, rozmlouvati o všem možném, o čem se zákazník zmíní, a sváděti hovor obratně a nikoliv dotěrně na klobouky. Měl dávati rady o různých druzích klobouků a měl ukazovati svým chováním a způsoby, avšak bez hrubého lichocení, jak získá odběratelčin zjev kloboukem, kterýž si chce koupiti. Měl několik zrcadel, přizpůsobených různou úpravou zakřivení a zabarvení různým typům tváře a pleti, a mnoho záleželo na jejich správném použití.
Denton oddal se těmto podivným a jemu nesvědčícím povinnostem s dobrou vůlí a horlivostí, které by se byl sám před rokem podivil; ale vše to nadarmo. Starší
