pohovky, korálové síťky, pruhované záslony, dyhovaný nábytek, ocelorytiny a kresby tužkou ve zlatých rámech, voskové květiny pod chránítky, vycpané ptáky a všeho druhu starožitnosti; avšak ona sama učinila tento návrh. Zdálo se, že tato oběť ji plní radostí a rovněž i myšlenka, aby se přestěhovali o deset nebo dvanáct poschodí níže do jiného hotelu.
„Pokud je naše maličká s námi, nic nevadí,“ pravila. „To vše jsou zkušenosti.“
Políbil ji a řekl, že je statečnější, než tehdy, kdy bojovala s ovčáckými psy, nazval ji Boadiceou, a velice pečlivě dbal toho, aby ji nepřipomněl, že bude nutno platit mnohem větší nájemné na účet hlásku, jímž jejich dceruška vítala ustavičný městský ruch.
Měl v úmyslu odstraniti Elišku, až dojde prodeji onoho nesmyslného nábytku, s nímž byly jejich náklonnosti tak spiaty; avšak když němu skutečně došlo, byla to Eliška, jež smlouvala s obchodníkem, kdežto Denton přebíhal pohyblivé městské cesty, bled a churav utrpením a strachem z věcí příštích. Když se odstěhovali do spoře zařízených pokojíků v laciném hotelu, nastal u něho zuřivý výbuch energie a pak lethargie, která trvala skorém celý týden a za níž seděl a chmuřil se doma. Po tyto dny zářila Eliška jako hvězda, a na konec Dentonovy útrapy našly úlevy v slzách. A na to vyšel si opět na městské cesty a — ke svému svrchovanému překvapení — nalezl jakousi práci.
Úroveň zaměstnání, nimž se nabízel, stále klesala, až konečně dospěla nejnižšímu stupni nezávislých dělníků. Nejprve činil si nároky na místo nějakého vysokého úředníka Létací, Větrné nebo Vodní společnosti, a nebo na službu u některé Organisace všeobecných vědomostí, které nahrazovaly noviny. To však byly sny počátků. Od toho přešel ke spekulaci a tři sta zlatých „lvů“ z Eliščina tisíce zmizelo jednoho večera na trhu hodnot. Nyní byl rád, že jeho hezká tvář zjednala mu místo pro-
