šťastnými státy převahou zemědělské, selžou pod mohutnící bystřinou nových možností a nových popudů. Že občan, milý a slušný ve svém všedním životě, mohl se státi svrchovaně bezcitným a chamtivým podílníkem; že obchodní methody, jež byly rozumné a počestné v starobylém venkovském hnízdě, staly se ve větším měřítku smrtícími a ničivými; že starobylá dobročinnost ustoupila hromadnému ochuzování, práce starých dob změnila se v lopotu; že revise a rozšíření povinností a práv lidských stala se vskutku naléhavě nutnou, byly věci, jimiž se nezabýval, poněvadž vyrostl v zastaralé výchovné soustavě, nesmírně retrospektivní a dbalé zákonů ve všech zvycích a myšlenkách.
Bylo známo, že nakupení lidí v městech zvýšilo nebývalou měrou nebezpečí moru; na to následoval energický vývoj zdravotnictví; avšak že zlořády spekulace, lichvářství, rozmařilosti a tyranství stanou se nakažlivými, to přesahovalo myšlenkový obzor hlav devatenáctého století. A tak vyvrcholil se sám vzrůst těchto hemživých nešťastných měst, jež vyznačují jednadvacáté století, jako by to byl jakýsi neústrojný process, jemuž se tvůrčí vůle lidská nikterak nestavěla na odpor.
Nová společnost dělila se na tři třídy. Na vrcholu dřímal vlastník všeho, nesmírně bohatý spíše náhodou než důmyslem, mocný, nejednalo-li se o projev vůle nebo účelnost, poslední Hamletův avatar na světě. Vespod bylo ohromné množství dělníků, zaměstnaných gigantickými monopolními společnostmi; a mezi těmito dvěma mizivá střední třída, úředníci nesčíslných druhů, lékaři, právníci, umělci, učitelé, menší boháči, střední třída, jejíž členové vedli život nejistého luxu a pochybné spekulace mezi pohyby velkých organisátorů.
Byl již vyprávěn příběh o lásce a sňatku dvou osob této střední třídy; jak přemohli překážky, které je odlučovaly, a jak zkusili prostý, starobylý život na venku a vrátili se dosti spěšně do Londýna. Denton neměl pro-
