a záblesk meče. Šelma povyskočila do vzduchu a byla sražena nazpět.
Denton s pokřikem hnal psy před sebou. Mával nad hlavou mečem s novým pocitem volnosti pohybu a zmizel, sestupuje po schodech. Učinila šest kroků za ním; na přestávce byla krev. Zarazila se a slyšíc, že ruch působený psy a Dentonův křik uniká z domu, běžela k oknu.
Devět vlčích ovčáckých psů bylo rozehnáno a desátý svíjel se před vchodem; a Denton, okusiv zvláštní rozkoše boje, která dřímá v krvi i nejvíce civilisovaného člověka, volal a běžel přes zahradu. A tu viděla Eliška, co on v první chvíli nepozoroval. Psi oběhli do kola a vraceli se. Chytili ho na volném prostoru.
Vnuknutím pochopila situaci. Byla by na něj volala. Chvíli cítila se churavou a bezmocnou, načež, poslouchajíc podivného popudu, shrnula svůj bílý šat a běžela dolů. V předsíni byl rezavý rýč. To bylo to! Uchopila jej a vyběhla.
Nepřišla příliš brzy. Jeden pes válel se před ním, pěkně zasažen; druhý však ho chopil za stehno, třetí zahryzl se mu ze zadu do límce a čtvrtý držel ostří jeho meče mezi zuby, okoušeje své vlastní krve. Před skokem pátého bránil se Denton levou rukou.
Pokud jí se týkalo, chovala se, jako by náležela prvnímu a nikoli dvacátému druhému století. Všechna jemnost jejích osmnácti let městského života ustoupila této neodvratné nutnosti. Rýč dopadl tvrdě a jistě a rozpoltil lebku jednomu psovi. Druhý, který se plížil, chystaje se ke skoku, zavyl úzkostlivě, když spatřil nového odpůrce a odběhl. Dva promarnili drahocenné chvíle okraji ženského oděvu.
Límec Dentonova kabátu se utrhl a upadl, když se on zapotácel; a onen pes pocítil také rýč a přestal ho obtěžovati, Denton pohřížil do něho meč až po jilec.
