Tu a tam v těchto zdlouhavých dobách vzmohlo se některé město více než jeho sousedé, buďto že bylo přístavem nebo sídlem vlády; avšak všechna města na světě, která měla více než stotisíc obyvatel, bylo lze spočítati na prstech jediného člověka.
Tak tomu bylo na počátku devatenáctého století. Na konci jeho vynález železnice, telegrafu, parníku a všemožných hospodářských strojů změnil všechny tyto věci: změnil je, a nezůstavil naděje, že se vrátí staré časy. Rázem byly možny ohromné krámy, nesčetné výhody velkých měst a sotva vznikly, počaly soutěžiti s domácími prostředky venkovských středisk. Lidstvo bylo lákáno do měst neodolatelnou silou. Poptávka po práci poklesla účinkem rozvoje strojnictví, místní trhy byly úplně potlačeny a nastal kvapný vzrůst větších středisk na úkor venkova.
Příliv obyvatelstva do měst byl neustálým předmětem úvah viktoriánských spisovatelů. Totéž bylo pozorováno ve Velké Britanii, Nové Anglii, Indii a Číně: všude několik vzrostlých měst zřejmě nastupovalo na místo starého řádu. Málo kdo si tehdy uvědomil, že je to nevyhnutelný následek zlepšení cestovních a dopravních prostředků a že za těchto okolností jinak býti nemůže: a lidé osnovali chlapecké návrhy a plány, jak zabrániti tomuto tajemnému magnetismu městských center a jak udržeti lid na venkově.
Avšak tento vývoj devatenáctého století byl pouze úsvitem nového řádu. První velká města nové doby byla hrůzně nepohodlná, začazená oblaky kouře, nezdravá a hlučná; avšak vynálezem nových stavebních prostředků a způsobů topení změnilo se vše. Mezi rokem 1900 a 2000 byl rozvoj měst stále kvapnější; a mezi lety 2000 a 2100 stále se zrychlující pokrok v oboru vynálezů způsobil, že období vlády Viktorie Dobré zdálo se neuvěřitelnou vidinou idyllicky klidných časů.
