si Mwres poslouchati, co mu stroj říkal, stačilo, stiskl-li knoflík, fonograf se poněkud zajikl a počal mluviti o něčem jiném.
Mwresův ústroj lišil se ovšem velice od obleku jeho předka. Je pochybno, bylo-li by jim něco odpornějšího a trapnějšího, než kdyby jeden vězel v šatech druhého. Mwres byl by si dojista raději vyšel polonahý než v cylindru, černém kabátě, šedých kalhotách a s hodinkovým řetězem, jež naplňovaly před věky pana Morrise zdravou sebeúctou. Mwres nepotřeboval se vůbec holiti; obratný operatér odstranil mu již dávno všechny kořínky z lící. Nohy vsunul do roztomile červených a jantarově žlutých spodků, jež rozedmul malou, důvtipně sestrojenou hustilkou tak, že zdánlivě naznačovaly mocné svalstvo. Nad nimi měl také pneumatické ústrojí pod jantarově žlutou, hedvábnou tunikou, takže byl obklopen vzduchem a podivuhodně chráněn proti náhlým změnám tepla a zimy. Na vše to přehodil šarlatový plášť s okrajem fantasticky lemovaným. Na hlavě, pečlivě zbavené všeliké stopy vlasů, upravil si roztomilou, jasně šarlatovou čapku, ku podivu podobnou kohoutímu hřebenu. Ústroj jeho byl úplný; a jsa si vědom, že je pečlivě a slušně oděn, byl s to čeliti svým bližním s klidnou tváří.
Tento Mwres — zdvořilé oslovení „Mister“ vymizelo již před věky — byl úředníkem trustu Větrných kol a vodopádů, velké to společnosti, které náležela veškerá větrná kola a vodopády na světě, a která čerpala všechnu vodu a dodávala všechnu elektrickou energii, které lidé v těchto pozdních dobách potřebovali. Bydlil v ohromném hotelu poblíž části Londýna, zvané Seventh Way a měl veliké a pohodlné pokoje v sedmnáctém poschodí. Domácnosti a rodiny zmizely již dávno před tím s postupným zjemněním mravů; a skutečně stálé stoupání činže a ceny pozemků, vymizení domácího služebnictva a obtížnost umění kuchařského učinilo oddělené hospo-
