Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/99

Tato stránka nebyla zkontrolována

Nic není na světě nepatrného; přijde na to, jak se na to díváš.

Obyčejné obecenstvo kochá se toliko v novostech.

Překládati se slovníkem je týrati sebe i řeč.

Největší reformace bývají tiché.

Mluvíme tolik jenom proto, že se neumíme vyjádřiti.

Čím menší národ, tím více se bojí cizích slov.

Čím větší hlupák, tím více si ve své hlouposti libuje.

Nejlepší nápady nechávej pro sebe.

Jaký rozdíl je v tom, jak posuzujeme sebe a jak jiné.

Věci nerůzní lidi tak tuze jako mínění, které mají o věcech.

Lekáme se svých hříchů, vidíme-li je na jiných.

S výšky rozumu vyhlíží celý život jako zlá nemoc a svět se podobá blázinci.

Čím jsme starší, tím si více vážíme přirozených darů.

U nás je každý předpojatý a vášnivec, kdo hájí pravdu, kterou jeho vrstevníci neumějí pochopiti. (Prof. Jos. Král).

Větším neštěstím národa našeho jest houževnatě bludné vykládání událostí bělohorských, než jakým jest pro národ náš porážka ona sama. (Dr. Václav Řezníček, vydavatel Modré knihovny).