Stránka:Vymazal, František - Zrnka.djvu/71

Tato stránka nebyla zkontrolována

Nejnedůtklivější jsou obmezené hlavy.

Nebudeš nikdy litovati, byl-lis laskavým k nehodnému.

Mnohý se má za proroka, poněvadž ve své vlasti nic neplatí.

Každý má svou vlastní minci, kterou chce býti placen.

Nikdo neučinil všecko, co by byl mohl učiniti.

Lidé myslí, že jiní jejich slabosti neznají, poněvadž o nich nemluví.

Zda-li se lidé po tmě hanbou rdí?

Povahu člověka poznáš ze žertu, který nám měl za zlé.

Někteří lidé si netroufají nic říci, pokud to neřekl někdo jiný.

Nevěra v jedné věci se zakládá na přílišné víře v jinou věc.

O věcech života, nesmýšlejí lidé tak různě, jak o nich mluvívají.

Lidé, kteří jsou mnohem starší než vypadají, nebývají velmi rozumní.

Nestydatý člověk se může stavěti skromným, ale ne skromný nestydatým.

Byl to znamenitý chlapec; ještě mu nebylo šest let a už uměl otčenáš odříkávati od zadu.

Chtíti úplnou rovnost všech je ustanoviti jedenácté přikázání, které by rušilo ostatní desatero.