72
Naděje na lepší časy byly klamné: mladý král brzy po svém korunováni zemřel (23. listopadu 1457), nedosáhnuv ani úplných 18 let. Po jeho smrti hrozily zemi opětné bouře, které sice rychlou volbou Jiřího z Poděbrad se utišily, později však celou zemi zachvátily a zejména město i klášter Třebíč zničily.
Brzy po svém nastoupení (r. 1455) obnovil novy opat klášterním manům svobody a výsady, které jim kdysi udělil král Přemysl Otakar II., jichžto dokumenty v dlouhých nepokojích a válkách na zmar přišly. Opravy klášterské stály mnoho peněz, protož značné opat vypůjčil sumy: 110 zl. od Anny z Nitkovic, 300 zl. od Alžběty z Březí a jejího syna, 300 zl. od Kateřiny z Želetic a Beneše z Vlašimě, 600 zl. od Jana Zeleného z Říčan, 200 zl. od Zicha z Popůvek, 100 zl. od Nácka z Kvíčovic a Mikuláše Provázka z Okrašovic, 100 zl. od Tobiáše z Řehořova a Johanky z Budíková, 140 zl. od Ofky z Kunčic a 119 kop gr. od Nácka z Kvíčovic, Jetřicha z Bránek (z Praneku) a Oldřicha z Heraltic. Klášter neustále byl těch dob utiskován od svých sousedů: Hynka z Valdštejna a na Rukštejně, od města Jihlavy a od pánů z Lomnice, držitelů statku Meziříčského.[1]
Hynkovi z Valdštejna upsal r. 1455 král Ladislav 40 kop ročního platu na klášteře Třebickém, ku které dávce klášter povinnován nebyl a protož obnos ten vypláceti se zdráhaL Hynek žaloval u krále; zdali co pořídil známo není. Ale z půhonu, který roku 1459 opat Matěj naň vnesl, že klášteru drží dědičnou jejich ves Vojkovice a z r. 1464, že zabral jim podací právo a farský dvůr s lidmi platnými a pustinami v Chlumě, patrno, že násilím na klášteře peníze vymáhal. Aby se opat dalším mrzutostem na Chlumě vyhnul, zastavil r. 1465 desátek na té vsi Bočkovi ze Zakřan za 40 kop. Také od měšťanů Jihlavských, urputných to nepřátelů krále Jiřího, který Třebíči dal
- ↑ Tenkráte patřilo Meziříčí sirotkům po Václavovi z Lomnice, jichž poručníkem byl strýc jejich Bohuš z Lomnice, velký odpůrce krále Jiřího; protož král jakožto vrchní poručník odevzdal r. 1464 správu města a statku svému synu Viktorínovi. Pomoci měšťanů dobyl Viktorín hradu Meziříčského, Bohuše zajal a uvěznil, však brzy propustil. Bohuš pohnal krále Jiřího ze 6000 hř. gr., „že v zemi mírné mimo právo a obyčej země Moravské a mimo ten zápis, který jest mezi ním a ním udělán, že mne jest Meziříčí držení zbavil a o můj mne statek připravil“, dále ho pohnal z 1000 hř. gr., „že mu řekl před dobrými lidmi, když ho z vězení propustil, že mu má všechno vráceno býti, a to se mu nestalo.“
