69
dověděv se, že mírem Vožickým strany husitské se spojily, zrazoval mu od toho úmyslu a zdráhal se mu pomoci; konečně přece mu povolil a překročiv hranice moravské, psal z Pohořelic a pak ještě z Dalešic Oldřichovi z Rožmberka, aby s husity se nesmířil, nýbrž jim za jeho postupu ku Třebíči všemožně škodil a jej ve dne i v noci spravoval o pohybech vojů husitských. Koncem října 1425 obléhali Zikmund s Albrechtem klášter Třebický; ale obdrževše zprávu, že Pražané, Táboři a Sirotci na pomoc Třebíči táhnou, od kláštera upustili a poplenivše statky Petra z Kravař okolo Náměště, k Brnu zamířili, kdežto davy husitské přes Mor. Budějovice ke Znojmu a dobyvše kláštera Luckého, do Rakous se valily. Husitská posádka, sesilována byvši z Čech, držela klášter i město delší dobu, až se připojila k některé výpravě husitské, čehož použil císař Zikmund, aby bez překážky nově osadil Třebíč město i klášter.
Roku 1430 Prokop Holý opět se vypravil na Moravu, vzal útokem město Třebíč, ale kláštera dobře střeženého zmocniti se nemohl; protož popleniv statky okolních klášterů, zejména Novoříšského a Dalešického[1], táhl dále přes Rosice a Rájec k Olomouci. Marně husité se namáhali, aby opět do svých rukou dostali pevný klášter; když to nešlo, umínil si Hynek z Valče[2], vůdce husitské posádky městské, vniknouti do kláštera lstí. Namluvil několika měšťanům husitsky smýšlejícím, aby o sv. Mikuláši r. 1431 na klášter šli do kostela a vojsku husitskému bránu otevřeli. Nástraha byla však prozrazena, měšťané schytáni, do Brna odvezeni, kde dva náčelníci výpravy byli čtvrceni, tři oběšeni a ostatní zajatci pykali ztrátou nosů neb uší.[3] Táboři drželi Třebíč ještě rok po bitvě u Lipan; byla to poslední jejich stanice na Moravě, kterou opustili před sv. Janem Kř. roku 1435. Toho totiž dne markrabí Albrecht potvrdil městu všechny výsady, práva, zápisy a milosti dřívějších panovníků. Z listiny vysvítá, že měšťanstvo třebické i přes dlouhé obsazení města Tábory, většinou přece staré víře věrným zůstalo. Praviť se v listině: „Ačkoliv Naší knížecí Jasnosti pečlivá dobrotivost ku blahu všech poddaných
