66
Roku 1369 Evan z Martinic prodal Štěpánovi z Třebíče zboží v Martinicích a roku 1376 ještě k tomu les Otvirn (Otvírnu) s rybníkem a potokem; avšak Štěpán prodal tvrz Martinice (u Meziříčí) se vším již roku 1378 Oldřichovi z Ostrova.
Roku 1371 Ješek z Kusé Lhoty prodal za 60 kop Hospřidovi z Třebíče ve Lhotě 4½ lánu.
Těchto několik příkladů dostatečně objasňuje blahobyt tehdejšího měšťanstva třebického.
Také klášteru dobře se dařilo. Opatovali za těch dob po sobě: Adam (1342—1370), Ondřej[1] jenž byl roku 1371 papežskou stolicí potvrzen, a Vít.
Opat Adam obdržel roku 1343 od svého nápravnika Peška, syna Budislava, ¼ hřivny ročního platu z nápravy, začež klášter se zavázal konati záduší za něj, jeho bratra Václava a zemřelé jeho předky. Roku 1352 dostalo se mu od papeže Klementa vyznamenání, že směl nositi při službách božích prsten a berlu.
Roku 1356 prodal opat Adam měšťanu Třebickému, Ondřeji Radilovi, mlýn pod tvrzí „Palánek“ za 30 kop proti ročnímu poplatku 2½ kopy, jehož se mělo použiti na občerstvení bratří „in pittanciam perpetuam“.[2]
R. 1358 řešil rozepři povstalou o ves Rečkovice mezi rektorem kaple na Špilberku a Králové klášterem na Starém Brně; za něho získán statek Vojkovice (u Rajhradu). V ty doby nastala v řádě benediktinském mravní zkaženost, která pod jeho nástupci pokračovala v té míře, že papež Bonifác IX. k napraveni řádu zvláštního reformátora ustanoviti musel.
S mravností klesal i blahobyt kláštera zejména v rozbrojích, které po smrti Janově († 1375) a Karlově († 1378) mezi členy rodu Lucemburského nastaly. Byl to boj všech proti všem, do kterého veškera šlechta a všechna města na Moravě stržena byla, takže země, dvěma nepřátelském táborům se podobajíc, na práh záhuby uvedena byla. Klášter a město Třebíč, které se Jošta
- ↑ Srv. Dudik „Iter romanum“: Gregorius XI. confirmat et ratam habet electionem Andreae, monachi Trebicensis, ordinis Sti Benedicti, Olom. dioec, in abbatem hujus monaslerii post mortem Adae 7. Febr. 1371.
- ↑ Boček Sammlung 3543. Dle křestního jména „Ondřej“ soudíme, že svrchu jmenované zdánlivé různé osoby: Kudla, Rodal, Radil jsou osobou jedinou; mlýn ten v „Pohince“ ležící jest nyní majetkem městským.
