120
dráhy (transversálky) vedoucí z Okříšek do Brna a odtud přes průsmyk Vlárský do Uher. Tím nabyla Třebíč kýženého spojení s Brnem, Prahou a Vidní. Upravením chudobinců lépe postaráno o chudinu ; také nemocným širšího okolí poskytnuta útulna velkolepou, moderně zařízenou nemocnicí, jež k prvním tohoto druhu v zemi náleží.[1]
Obec vykazuje jmění:
v budovách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1,109.500 K
v pozemcích ve výměře 328•5 ha.) .. . . . . . . . . . . . . . . . . . 200.000 K.
Že na stavbu nákladných budov obec při skrovných příjmech větší půjčky učinila, je samozřejmo; půjčky se amortisují a úroky z nich se hradí přirážkami obecními.
Ze starostů nejdéle působili: Josef Kliment (1825—1849) a nynější J. F. Kubeš (Obr. 49.) od r. 1885, za kterou dobu město Třebíč v každém směru zdárně se povzneslo.
Na seniorátu Třebickém po roce 1748 následovali páni z Valdštejna: Frant. Josef Jiří (1748—1760), bratr Frant. Arnošta; zemřel jako kapucín: jeho syn Emanuel Filibert (1760 — 1775), pak toho bratranec Vincenc (1775—1802). Po něm se vystřídali: Josef Karel (1802-1814), Frant. Adam (1814—1823), Arnošt (1823—1832), Antonín (1832—1848), Krystián (1848—1858), Vincenc (1858—1867), Vojtěch (1867—1868), dr. Jan z Valdštejna (1868—1876), Josef Arnošt, c. a k. polní podmaršálek (1876—1903), Arnošt František (1903 — 1904) a nynější majitel hr. Jos. Vincenc.
Celý fideikomisní seniorát vykazuje 4015•7 ha. půdy, a sice: 1129•8 ha. polí, 160•8 ha. luk, 17•7 ha zahrad, 109•4 ha pastvin, 2482•9 ha. lesů, 85 ha. rybníků a 30 ha. neplodné půdy.
Obyvatelé města Třebíče a předměstí, vyjímajíc Podklášteří, Nové Dvory a Židy, nebyli nikdy povinni robotní práce na panství konati, nýbrž jen různé měli poplatky. Dle urbáře z r. 1556 byli na Nových Dvořích povinni na 2 lukách pod městem trávu sušiti, seno shrabali a skopiti; piva na zámku každý var spílati, zelí, které se k zámku schystá, svážeti a na místo sklásti.
V Městě a na Stařečce platilo se z domu buď 11 gr. aneb jen 5 gr. 2 d. 1 hal. a ženného[2] 1 — 3 gr. ; kromě toho dávali