102
Avšak pravdou to pořád ješté nebylo, neboť teprv o čtyři léta později přijalo katolictví 409 otců rodinných a celkem ke 2000 lidí v městě i na panství třebickém a ne dříve, pokud vrchnost nedala z vyššího poručení všechny nekatotické sousedy prostě pozavírati a nedržela je ve vězení tak dlouho, až slíbili „pod těžkým juramentem“, že budou živi jako katolíci.[1]
Nicméně vraceli se mnozí k staré víře a reformace nemohla býti považována úplnou. Aby toho konečně bylo dosaženo a také prý poděkováním za to, že byl šťastně odvrácen nepřátelský vpád r. 1673, kdy lehká jízda turecká až v nejbližším okolí se ukázala, jak i za odejití morové rány, která roku 1680 ve městě a na panství přes 4500 lidi vyhubila, založil hrabě František Augustýn z Valdštejna r. 1684 na místě někdejšího sboru bratrkého klášter kapucínův. (Obr. 44.)
Farní kroniky, kniha pozemková a paměti různých cechů podávají nám při zakončení tohoto dalšího období z městských dějin obraz úplně rozdílný od toho, jaký poskytovalo město v posledních letech věku předešlého.
Škola bratrská zmizela, kůr literátský následkem zavádění instrumentální hudby při katolické bohoslužbě pomalu umírá, městská škola klesla taktéž se své dřívější výše, správu její vedou na místě mistrů lidé nízkého vzdělání, u nichž především znalost hudby se vyhledává.
Důchodům městským uškodilo panství vystavováním vlastních piv po celém venkově, prodáváním soli na zámku a zavedením těžkých platů z váiek.
Z řemesel utrpělo nejvétších škod soukenictví, když právě mistři soukeničtí jsouce nejhorlivějšími vyznavači staré víry houfně šli do vyhnanslví; — ostatní živnosti neměly v městě ožebračeném také nijaké půdy; — největší část cechů zanikla za 30leté války docela.
A nejhorším zlem všeho bylo, že měšťané na domech ve vnitřním městě počali se vzdalovati řemesel, která jedině mohla získati zpět ztracený blahobyt; — sousedé z předních rodů dovedli býti nanejvýše hostinskými a řezníky a počali se- ↑ Vlastivěda mor. I. 689, též listiny cechu tkalcovského.
