98
města Třebíče rozsáhlé statky (Brtnici, Sádek a Mor. Budějovice) ztratila. U toho rodu spočívá panství Třebické jakožto seniorát podnes. Rudolf z Valdštejna, který po smrti otcově († 1638) přidědil Židlochovice, zemřel r. 1641 náhle v Brně, odkud vezen přes Třebíč do Prahy ku pohřbu. Manželka jeho Zdislava, rozená
Sezimova z Oustí, za mládí svého syna Františka Adama oba statky spravovala do r. 1655. František Adam zemřel bezdětek r. 1666; po něm nastoupili jeho bratranci František Augustýn nejv. dvorní maršálek a velepřevor řádu maltézského, a po jeho smrti (1684) jeho bratr Karel Ferdinand, nejvyšší komoří († 1702). Následoval pak posledního syn Karel Arnošt, po jehož smrti r. 1713 povstal spor mezi mužskými a ženskými dědici, který brzy rozhodnut byl v ten smysl, že 3 dědičky obdržely statek Židlochovský a na Třebíč nastoupil po krátkém panování Jana Václava (1718) František Josef (1713—1722) a po něm Jan Josef hrabě z Valdštejna, nejv. maršálek království českého, majorátní pán na Duchcově, jehožto štědrotou benediktinský velechrám opraven byl; † 1731. Po něm dědil jeho synovec Frant. Arnošt († 1748), kterého měli Třebíčané dlouho v neblahé paměti, poněvadž je počal nazýváti nevolníky.
R. 1630 za Rudolfa, tehdy již na říšského hraběte povýšeného, zároveň dosazen „po správci kacířské nepravosti vyhnaném z kostela sv. Martina“ [1] první farář katolický Václav Bureš.
Hrabě Rudolf byl dosti snášenlivý ve věcech víry, neboť při odevzdávání panství slíbil jak on sám, tak otec jeho paní Kateřině, že nebudou v tom směru přísně nastupovati na poddané, avšak obci i měšťanům začal škoditi ihned po stránce hmotné.
Z poručení jeho musel býti panství ponechán dům ve městě,[2] jehož majitel odešel do Uher na emigraci, a zřízenci zámečtí prodávali tam pak sůl, vařili a vystavovali pivo, nedržíce se nijak stanoveného pořadí ; tolikéž šenkovali vína a chtěla-li obec uhájiti svých regálů, musela se zavázati znovu ku placení dávek do panských důchodů napřed 500, později 1000 zl. ročně.
K dovršení bídy dostavila se téhož roku 1630 strašná neúroda, takže za korec žita platilo se až 15 říšských tolarů a lidé