96
ty pro pani Její Milost žebrácky z almužen po halířích skládati museli“[1]
To dosvědčuje nejlépe, že město za dobu krátkých čtyř let po Bílé Hoře vyměnilo někdejší rozkvět svůj pomalu za mošnu žebráckou, přes generální pardón císařův, a vysvětluje též, kterak při nastalé bídě zanechávali měšfané již všech ohledů na právo a slušnost — každý z nich chtěl pak zůstávati jenom vlastním svým bližním.
Roku 1622 vyšel první reformační patent, jimž vypovídáni bratrští a evangeličtí kazatelé ze země, r. 1625 následoval jej druhý, čelící proti obyvatelstvu samému.
Farář u sv. Martina, mistr Jakub Petroselin prodal proto r. 1625 svůj městský dům[2] a chystal se do ciziny; nicméně udržela se zde pod ochranou Žerotínovou bohoslužba bratrská a evangelická ještě do začátku r. 1629, kdy vydán byl další císařský reskript reformační ke stavu panskému a rytířskému. Na to musili i manželé Žerotínovi odejiti ze země, paní Kateřina odstoupila již r. 1628 panství k užívání svému bratru Adamovi z Valdštejna[3] a ve městě nastalo hromadné prodávání domů a chystání se ku vyjití do vyhnanství.
V únoru 1629 prodal Petroselin druhý menší dům kůru literátskému,[4] správce sboru bratrského Vavřinec Justýn dal zase dům svůj na Jejkové připsati na „J. M. urozeného pana Karla ze Žerotína“ [5] když nebyl s to, aby jej prodal.
O velikonoci téhož roku konali oba kněží v kostelích u svatého Martina a ve sboře poslední bohoslužby a jak tradice vypravuje, loučili se o třetím svátku velikonočním z rána s oběma chrámy, na místě pak, kde stojí nynější kaplička svatých Petra a Pavla, dojemným kázáním i s Třebíčany.
Na hořké cestě do vyhnanství, z něhož nebylo návratu, sledovali je tenkráte pouze oni měšfané, kteří byli v lepších po-- ↑ Dvorský, Listy K. z Valdštejna I. 273—274.
- ↑ Folio 455/I Třeb. purkrechtu.
- ↑ Karel ze Žerotina, když byl Náměšť r. 1628 prodal, zdržoval se po celý ještě rok na Třebíči, statku to svého švagra Adama z Valdštejna, začež mu listem datovaným na Třebíči dne ti6. září 1629 děkuje.
- ↑ Folio 933/I Třeb. purkrechtu.
- ↑ Folio 248b/II Třeb. purkrechtu.
