Stránka:Vlastivěda moravská - Třebický okres - 1906.djvu/107

Tato stránka nebyla zkontrolována

92


Z míry obilné ½ peníze, z vědra vína 1 peníz (bílý), z vozu mléčného 2 gr. (bílé), z fůry ořechů 2 gr., z tuny herynků, rybího sádla, slaných ryb a medu 3 peníze, z vozu suken 2 gr.; kdo sukna „na kočím“ veze 1 gr., na káře kdo veze, půl groše; z vozu plátna 2 gr., z vozu soli 2 gr., z vozu třísla 1 gr., z vozu hrnců 1 gr., z vozu konopí a jiného přediva 2 gr., z vozu peří 2 gr., z vozu „vorkafu“ kožešnického 2 gr.; z vola 2 peníze, z krávy 1 d. (enár), z koně, z klisny, které se kdekoliv na prodej vedou, 2 peníze ; forman z prázdného vozu půl groše, z fůry železa neb vocele půldruhá groše, z centnýře vlny, loje a jiných věcí, které se na trhu prodávají, jeden peníz; z drobných koží desátku půl peníze, z vozu prken půl groše, z hovězí kůže, buď že se nese nebo veze, 1 peníz; z jednoho tisíce šindelů ½ gr. Kdo na zádech k městu nese k prodaji věcí, dva peníze.

Pan Smil byl dvakráte ženat. První manželce (od r. 1572) Bohunce z Žerotína vložil r. 1573 věnné právo na městečku Vladislavi, na vsi Stříteži, na vsi Kožichovicích, na vsi Střížově, na vsi Číměři, na vsi Trnavě, na vsi Hostákově a na vsi Valdikově. Bohunka zemřela již r. 1588. Druhou manželkou byla od r. 1589 Kateřina z Valdštejna, které r. 1591 vložil ku právu věnnému 17½ tisíce zl., a nad věno ještě 4½ tisíce zl. na statku svém, totiž: na městečku Kamenici s kostelním podacím, na vsi Lhotě s kost. pod. a dvoře při též vsi, na vsi Čechtíně, na vsi Koutech, na vsi Chlumu s kost. pod., na vsi Horním Smrčným, na vsi Vržanově, na vsi Čichově na dvoře a mlejně, který slově Chřástkovský, se vším a ona vzala jej na spolek.

Krátce před svou smrtí hostil pan Smil na zámku po dvakráte císaře Matyáše (29. dubna a 19. listopadu 1612[1]) a téhož roku přijal na pravý spolek svou manželku Kateřinu z Valdštejna, a sice na zámek a město Třebíč se všemi předměstími, na městečko Kamenici, na městečko Vladislav se vším a ona navzájem vzala jej na spolek, avšak již dne 13. února 1613 „se zármutkem

a pláčem všech věrných poddaných svých z toho světa vykročil“ — jako poslední člen svého rodu a ve stáří ne příliš pokročilém, nicméně však šfasten jsa i v smrti, když nemusely již spatřiti oči jeho ohromného převratu, jakého se za krátko dožiti měl český svět.
  1. Rypáček Paměti Sm. Os. 16.