I. Příčina v svět putování.
Když sem v tom věku byl, v kterémž se lidskému rozumu rozdíl mezi dobrým a zlým ukazovati začíná,[1] vida já rozdílné mezi lidmi stavy, řády, povolání, práce a předsevzetí, jimiž se zanášejí, zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se houfu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil.[2]
Vrtkavost mysli. Na kterouž věc mnoho a často pomýšleje a s rozumem svým pilně se radě, na tom mi se ustanovovala mysl, abych sobě takový života způsob, v kterémž by co nejméně starosti a kvaltování, co nejvíc pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo, oblíbil.
Než tu mi se opět nesnadné zdálo, které a jaké by to takové povolání bylo, poznati; a s kým se o to dostatečně poraditi nevěděl sem, aniž mi se hrubě chtělo s někým se raditi mysle, že mi každý svou věc chváliti bude. Sám také kvapně k něčemu sáhnouti, abych nepřebral, boje se, nesměl sem.
Ač, přiznám se, jednoho, druhého i třetího tajně chytati sem se počal,[3] ale každé hned zase pustil, proto že sem při každé věci i nesnadnosti i marnosti (jakž mi se zdálo) něco znamenal. Mezi tím bál sem se, aby mi má neustavičnost hanby nepřinesla; i nevěděl sem co dělati.
- ↑ Andreae, (Peregr. De hominis extra se exitu, 1.)
Cum in ea aetate essem, quae ad boni malive optionem aspirare solet
. - ↑ Andreův Cizinec (Peregr. 1.) chce si vyvoliti,
quem in vita et moribus denique ac studiis imitarer
, a nemoha ho nalézti ani pro život vůdce, ve své nestálosti vydává se do světa (universo orbi me committere
). - ↑ Týká se doby, než nastoupil na studie, kdy žil u svých poručníků v Nivnici.
