mil dlouhého a devět mil širokého. Počasí bylo čarokrásné. Nebe v této končině nemá jediného obláčku od listopadu do března, a jižní vítr vane ustavičně podél břehů těch, chráněných pohořím And. John Mangles, sleduje rozkazy lorda Glenarvana, plul těsně podél souostroví Chiloé a nesčetných trosek pevniny americké. Nějaké zbytky z lodi, zlámané bidlo, kus dřeva rukou lidskou zpracovaného mohlo Dunkana přivésti na stopu stroskotané lodi, ale nespatřili ničeho a jachta plovoucí dále zakotvila konečně v přístavě Talcahuanském čtyřicetdva dni po vyplutí z mlhavých vod zátoky Clydské.
Ihned dal Glenarvan spustiti člun na moře a provázen jsa Paganelem přistal u přístavní hráze. Učený zeměpisec užil této příležitosti, aby osvědčil svou znalost španělštiny, které se byl tak svědomitě učil; ale k velikému svému úžasu poznal, že mu domorodci nechtějí porozuměti.
„Patrně nemám správného přízvuku.“
„Pojďme na celnici“ navrhl Glenarvan.
Tam mu sdělili pomocí několika anglických slov, provázených výmluvnými posunky, že britský konsul sídlí v Concepcionu, které jest asi hodinu cesty vzdáleno. Glenarvan snadno si opatřil dva hbité koně a za nedlouho vjel s Paganelem do zdí tohoto velkého města, které založil podnikavý Valdivia, srdnatý soudruh Pizzarrův.
Dávná sláva a lesk města ovšem pobledly! Byvši často vypleněno domorodci, bylo r. 1819. zapáleno, opuštěno, rozvaleno; jeho zdi zůstaly do dnes začazené ohněm a Talcahuanem jsouc zastíněno, čítá dnes sotva osm tisíc duší. Pod línými nohami obyvatelů ulice se proměňují v prérie. Není tam obchodu, není čilosti a podnikavosti. Mandoliny ozývaly se z každého balkonu a touhyplné zpěvy vycházely z pod žaluzií v oknech. Concepcion, starobylé město mužů, stalo se vesnicí žen a dětí.
Glenarvan nebyl nikterak žádostiv dověděti se něčeho o úpadku města, ač Jacques Paganel by mu to byl velice rád pověděl, nýbrž bez odkladu odebral se k J. R. Bentockovi, esq., konsulu Jejího britského Veličenstva. Konsul přijal jej velmi zdvořile a když se dověděl o záležitosti kapitána Granta, ochotně přijal na sebe úkol, že opatří zprávy z celého pobřeží.
Že by se byl trojstěžník Britannie stroskotal na třicátém sedmém stupni podél břehů čilských aneb araukanských, tato otázka rozhodnuta záporně. Ani konsul ani jeho kolegové ostatních národností nedostali zpráv o podobné události. Glenarvan však nepozbyl mysli. Vrátil se do Talcahuana. a nešetře ani cest, ani peněz a jiné péče, rozeslal sám na celé pobřeží agenty. Ale úsilí toto bylo marné. Nejpečlivější
