přela pomoc při jeho záměrech osadních; vláda činila dokonce kapitánu Grantovi takové obtíže, které by v každé jiné zemi byly záměr takový nadobro zmařily. Ale Harry nepozbyl odvahy; dovolával se vlastenectví svých krajanů, obětoval jmění své ve prospěch záměru svého, vystavěl koráb a svěřiv své dítky péči staré sestřenice odplul, provázen jsa vybraným mužstvem, aby prozkoumal velké ostrovy Tichého moře. To bylo r. 1861. Po dobu jednoho roku, až do května 1862, přicházely od něho zprávy; ale od jeho odjezdu z Callaa v měsíci červenci nikdo již neslyšel mluviti o Britannii a Gazette maritime (námořní noviny) mlčely o osudu kapitánově.
Tak měly se věci, když zemřela stará sestřenice Harryho Granta a obě děti osiřely úplně.
Mary Grantově bylo tehda čtrnácte let; statečná mysl její neděsila se stavu, v němž se ocitla; věnovala se úplně svému bratrovi, který byl ještě dítětem. Bylo třeba jej vychovávati a vzdělávati. Šetrností, opatrností a důvtipem, pracujíc dnem a nocí, poskytujíc jemu vše a odpírajíc sobě vše, dobývala si potřebných prostředků na vychování svého bratra a vykonávala nezdolně své povinnosti mateřské. Obě děti žily v Dundee, takořka v nouzi, kterou ušlechtile snášely a proti níž udatně bojovaly. Mary nemyslila na nic jiného leč na svého bratra a blouznila o jeho šťastné budoucnosti. Co se tkne Britannie, považovala ji za ztracenou a otce svého za mrtvého. Nelze ani vylíčiti její vzrušení, v které ji uvedla zpráva v Timesích uveřejněná, kterou náhodou spatřila a která ji náhle vyrušila z její beznadějnosti.
Bez otálení byla rozhodnuta o tom, co by měla učiniti. Kdyby se byla dověděla, že tělo kapitána Granta bylo nalezeno na pustém pobřeží, na dně ztroskotané lodi, bylo by to bývalo snesitelnější než ustavičná tato nejistota a tato věčná muka neznámého jeho osudu.
Pověděla vše svému bratru; ještě téhož dne obě děti odejely drahou do Perthu a večer přibyly do Malcolm-Castlu, kdež Mary po tolikerých úzkostech počala opět doufati.
Vše to vypravovala Mary Grantova lady Glenarvanové způsobem prostým a aniž by měla tušení o tom, že po ta léta utrpení chovala se jako hrdinná dívka; ale tím více myslila lady Helena na to a několikráte, nezakrývajíc svých slz, objala děti kapitána Granta.
Co se tkne Roberta, zdálo se, že slyšel po prvé toto vypravování; neboť naslouchal sestře své s očima široce rozevřenýma; chápal nyní vše, co pro něj sestra učinila, co pro něj vytrpěla, a objímal ji oběma rukama.
