„Ó, milostivá paní! Tu listinu, tu listinu!“
„Nemám jí zde, milé dítě“ odvětila lady Helena.
„Nemáte jí zde?“
„Nemám; ve prospěch vašeho otce odvezl ji lord Glenarvan do Londýna; ale pověděla jsem vám vše, co obsahovala, slovo za slovem, jakož i to, jak jsme vypátrali její přesný smysl; mezi těmi zbytky vět, skoro zničenými, zachovala voda přece několik písmen; na neštěstí určení délky…“
„Není jí nezbytně třeba!“ zvolal mladý hoch.
„Ano, pane Roberte,“ odvětila Helena s úsměvem, vidouc jeho odhodlanost. „A nyní vidíte, miss Grantova, že i nejmenší podrobnosti listiny jsou vám právě tak známy jako mně samotné.“
„Ano, milostivá paní,“ odvětila mladá dívka, „ale byla bych přece ráda viděla písmo svého otce.“
„Nuže, zítra, zítra snad lord Glenarvan se vrátí. Můj manžel vzal tuto listinu, o jejíž pravosti nemůže býti pochybnosti, s sebou, aby ji předložil úředníkům Admirality a aby je přiměl k bezodkladnemu vypravení lodi, která by pátrala po kapitánu Grantovi.“
„Jest to možná, milostivá paní?“ zvolala mladá dívka; „to jste učinila pro nás?“
»„Ano, milá miss, a já očekávám každou chvíli, že lord Glenarvan se vrátí.“
„Milostivá paní,“ pravila dívka hlasem hluboké vděčnosti a zbožného zanícení, „kéž lordu Glenarvanovi a vám nebesa za to požehnají.“
„Milé dítě“ odvětila lady Helena, „nám nenáleží žádný dík; jiná osoba na našem místě nemohla by jinak jednati než my. Přála bych si, aby se uskutečnily naděje, které jsem ve vás nechala vyklíčiti! Až do návratu lorda Glenarvana zůsťaňte v zámku…“
„Milostivá paní“ namítala mladá dívka, „nechci zneužívati sympatií, které nám cizím osvědčujete.“
„Cizí! Milé dítě, ani váš bratr, ani vy nejste cizí v tomto domě, a já chci, aby lord Glenarvan, až se vrátí, sdělil dětem kapitána Granta, co se stane k záchraně jich otce.“
Nemohli odmítnouti nabídnutí tak srdečné. Zůstalo tedy při tom, že miss Grantova a její bratr budou očekávati v Malcolm-Castlu návrat lorda Glenarvana.
