„Odpusťte, milostivá paní“ pravila nyní dívka, pohlédnuvši na svého bratra.
„Lord Glenarvan není přítomen,“ odvětila lady Helena; „ale jsem jeho žena a snad mohu jej u vás zastupovati.“
„Vy jste lady Glenarvanová?“ pravila dívka.
„Ano, miss.“
„Vy jste choť lorda Glenarvana de Malcolm-Castle, který uveřejnil v Timesích zprávu o ztroskotání se lodi Britannia?“
„Ano, ano,“ odvětila lady Helena rychle, „a vy jste?…“
„Jsem miss Grantova, milostivá paní, a zde jest můj bratr.“
„Miss Grantova, miss Grantova!“ zvolala lady Helena a uchopivši ruce dívčiny tiskla ji k sobě a políbila zdravé tváře hochovy.
„Milostivá paní,“ počala mladá dívka, „co víte o neštěstí mého otce? Žije-li dosud? Uvidíme ho zase? Prosím vás, mluvte!…“
„Milé dítě,“ pravila lady Helena, „Bůh mne uchovej, abych za takových okolností vám odpověděla lehkovážně; nechci ve vás vzbuzovat naděje, které by mohly býti marnými…“
„Mluvte, milostivá paní, mluvte! Jsem otužena proti bolesti a mohu vše slyšeti.“
„Milé dítě“ odvětila lady Helena, „naděje jest velmi malá; ale s pomocí Boží, který jest všemohoucí, jest možno, že jednoho dne uvidíte opět svého otce.“
„Ó Bože, Bože!“ zvolala miss Grantova, a slzy jí vyhrkly z očí, co malý Robert pokrýval ruce lady Glenarvanové polibky.
Když první záchvat této bolestné radosti minul, mladá dívka zahrnovala lady Helenu nesčetnými otázkami; tato jí vypravovala o zvláštní náhodě, jak listiny byly nalezeny, jak Britannia se ztroskotala na pobřeží Patagonie, jak po katastrofě kapitán a dva lodníci, kteří jediní zůstali na živu, nepochybně se dostali na pevninu, a konečně jak se dovolávají pomoci celého světa v té listině psané ve třech jazycích a vydané rozmarům osudu na vlnách oceánu.
Při tomto vypravování Robert Grant takořka očima pohlcoval lady Helenu, jako by život jeho visel na jejích rtech; dětská jeho obrazotvornost představovala mu strašlivé výjevy, jichž obětí jeho otec se stal; viděl ho na kapitánském můstku na Britannii; sledoval ho v proudu vln mořských; zachycoval se s ním za skaliska na pobřeží; vláčel se s ním udýchaně po písku mimo dosah vln. Několikráte mezi vypravováním vyklouzly mu výkřiky z úst.
„Ó, tatíčku! Ubohý tatíčku!“ volal tiskna se k sestře.
Miss Grantova naslouchala se sepiatýma rukama a nepromluvila jediného slova; teprve když vypravování bylo skončeno, pravila,
